Co je vyšší než Himaláje? I když je pohoří Himaláje nejvyšší na planetě Zemi, tak se nemůže měřit s Mléčnou dráhou. Na snímku se nad zasněženým pohořím zvedá oblouk centrálního pásu naší domovské galaxie. Jasný bod nad centrální rovinou je planeta Jupiter, a nejjasnější oranžový bod vpravo nahoře...
Co jsou to ty barevné prstence kolem Slunce? Korona, kterou mohou uvidět pouze pozorovatelé na Zemi na správném místě a ve správnou dobu. Prstence jako jsou tyto se někdy objevují kolem Slunce nebo Měsíce, když jsou vidět přes řídké mraky. Jev je způsoben kvantově mechanickou...
This stunning aerial view shows the rugged snow covered peaks of a Himalayan mountain range in Nepal. The seventh-highest peak on the planet, Dhaulagiri, is the high point on the horizon at the left while in the foreground lies the southern Tibetan Plateau of China. But, contrary to...
Tento úžasný letecký pohled ukazuje členité, sněhem pokryté vrcholy pohoří Himalájí v Nepálu. Sedmý nejvyšší vrchol planety, Dhaulagiri, je vysokým bodem na horizontu vlevo, zatímco v popředí leží jižní náhorní rovina Tibetu v Číně. Tento snímek nebyl ale přes svůj vzhled pořízen z dopravního...
Co je vyšší než Himaláje? I když je pohoří Himaláje nejvyšší na planetě Zemi, tak se nemůže měřit s Mléčnou dráhou. Na snímku se nad zasněženým pohořím zvedá oblouk centrálního pásu naší domovské galaxie. Jasný bod nad centrální rovinou je planeta Jupiter, a nejjasnější oranžový bod vpravo nahoře...
Co jsou to ty barevné prstence kolem Slunce? Korona, kterou mohou uvidět pouze pozorovatelé na Zemi na správném místě a ve správnou dobu. Prstence jako jsou tyto se někdy objevují kolem Slunce nebo Měsíce, když jsou vidět přes řídké mraky. Jev je způsoben kvantově mechanickou...
This stunning aerial view shows the rugged snow covered peaks of a Himalayan mountain range in Nepal. The seventh-highest peak on the planet, Dhaulagiri, is the high point on the horizon at the left while in the foreground lies the southern Tibetan Plateau of China. But, contrary to...
Tento úžasný letecký pohled ukazuje členité, sněhem pokryté vrcholy pohoří Himalájí v Nepálu. Sedmý nejvyšší vrchol planety, Dhaulagiri, je vysokým bodem na horizontu vlevo, zatímco v popředí leží jižní náhorní rovina Tibetu v Číně. Tento snímek nebyl ale přes svůj vzhled pořízen z dopravního...
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.
Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“ 12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé
Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.
