Jediný snímek jako je tento vyžaduje plán. Prvním krokem je uvědomit si, že k takovému úžasnému trojnásobnému zákrytu skutečně dochází. Druhým krokem je nalezení nejlepšího místa pro jeho vyfotografování. Ale právě třetí krok: být na místě přesně ve správný čas, a za jasné oblohy, byl...
Znalci planety Země na tomto obrazu ze tří panelů ze světa v noci (The World at Night) nejspíše vlevo poznali její nejvyšší horu, himalájský Mount Everest. Vrchol Everestu ve výšce 8848 metrů nad úrovní moře zahalují mraky. Na prostředním panelu hvězdy tvoří stopy nad vulkánem Mauna...
Jak vznikla tato velká hora na trpasličí planetě Ceres? Nikdo pořádně neví. Kosmická sonda Dawn na oběžné dráze kolem Ceres jakoby v očekávání dnešního Dne planetek (Asteroid Day) na Zemi pořídila dosud nejlepší snímek neobvyklé vysoké hory největšího asteroidu v pásu asteroidů. Tato...
Jeden by řekl, že to pro pohoří Sierra Nevada byl den, o kterém se bude vyprávět. Letos v lednu, právě když zapadalo Slunce, se v okrese Albayzín v Grenadě ve Španělsku objevil obrovský zvonovitý mrak, který přikryl vrchol Veleta. Takový čepicový mrak vzniká tehdy, když je...
Pokud byste zkusili do této síně z mlhy vstoupit, tak by se kolem rozplynula. Tato síň je ve skutečnosti optickou iluzí, kterou stvořilo zpátky rozptylované sluneční světlo při průchodu mrakem pod vrcholem hory, ze které byl tento snímek pořízen. Tento jev je znám jako "glorie" a je...
Dvakrát do roka při jarní a podzimní rovnodennosti Slunce vychází na východě. Fotograf Joe Orman ve snaze o zřetelnou demonstraci tohoto nebeského uspořádání pořídil tento inspirativní snímek Slunce, jak vychází přímo nad kanálem Western Canal v Tempe v Arizoně v USA, který má...
Jaké by to bylo stát na vrcholu nejvyšší hory na Zemi? Zarolujte doprava a uvidíte odtamtud celé panoráma. Jsou vidět blízké i daleké zasněžené vrcholky hor, úžasné skalní stěny, vzdálené náhorní plošiny, vrcholky mraků a také tmavomodrá obloha. Mt. Everest se vypíná 8.85 kilometrů nad úrovní...
Jediný snímek jako je tento vyžaduje plán. Prvním krokem je uvědomit si, že k takovému úžasnému trojnásobnému zákrytu skutečně dochází. Druhým krokem je nalezení nejlepšího místa pro jeho vyfotografování. Ale právě třetí krok: být na místě přesně ve správný čas, a za jasné oblohy, byl...
Znalci planety Země na tomto obrazu ze tří panelů ze světa v noci (The World at Night) nejspíše vlevo poznali její nejvyšší horu, himalájský Mount Everest. Vrchol Everestu ve výšce 8848 metrů nad úrovní moře zahalují mraky. Na prostředním panelu hvězdy tvoří stopy nad vulkánem Mauna...
Jak vznikla tato velká hora na trpasličí planetě Ceres? Nikdo pořádně neví. Kosmická sonda Dawn na oběžné dráze kolem Ceres jakoby v očekávání dnešního Dne planetek (Asteroid Day) na Zemi pořídila dosud nejlepší snímek neobvyklé vysoké hory největšího asteroidu v pásu asteroidů. Tato...
Jeden by řekl, že to pro pohoří Sierra Nevada byl den, o kterém se bude vyprávět. Letos v lednu, právě když zapadalo Slunce, se v okrese Albayzín v Grenadě ve Španělsku objevil obrovský zvonovitý mrak, který přikryl vrchol Veleta. Takový čepicový mrak vzniká tehdy, když je...
Pokud byste zkusili do této síně z mlhy vstoupit, tak by se kolem rozplynula. Tato síň je ve skutečnosti optickou iluzí, kterou stvořilo zpátky rozptylované sluneční světlo při průchodu mrakem pod vrcholem hory, ze které byl tento snímek pořízen. Tento jev je znám jako "glorie" a je...
Dvakrát do roka při jarní a podzimní rovnodennosti Slunce vychází na východě. Fotograf Joe Orman ve snaze o zřetelnou demonstraci tohoto nebeského uspořádání pořídil tento inspirativní snímek Slunce, jak vychází přímo nad kanálem Western Canal v Tempe v Arizoně v USA, který má...
Jaké by to bylo stát na vrcholu nejvyšší hory na Zemi? Zarolujte doprava a uvidíte odtamtud celé panoráma. Jsou vidět blízké i daleké zasněžené vrcholky hor, úžasné skalní stěny, vzdálené náhorní plošiny, vrcholky mraků a také tmavomodrá obloha. Mt. Everest se vypíná 8.85 kilometrů nad úrovní...
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.
Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten
SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmickú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4
