Na tomto sugestivním snímku z vesmíru, z okna kosmické lodi Orion Integrity, je zachycena naše krásná planeta od pólu k pólu. Z perspektivy kosmické lodi se Slunce pohybuje za jasným koncem Země podél pravého dolního okraje. Na bleděmodrém povrchu planety je vidět Afrika a Pyrenejský poloostrov,...
Tmavou oblohou letní půlnoční švédské noci se vlní sluneční světlo jako noční svítící oblaka, která vypadají, jako by napodobovala řeku pod nimi. Tato sezónní mračna jsou za letních měsíců ve vysokých šířkách často vidět. Jsou též známá jako polární mezosférická mračna a vznikají, když vodní...
Také 12. dubna, ale 1961, se sovětský kosmonaut Jurij Alexejevič Gagarin stal prvním člověkem, který uviděl planetu Zemi z vesmíru. O svém pohledu z oběžné dráhy hlásil, že "Obloha je velice tmavá, Země je modravá. Všechno je vidět velice jasně". Jiný 12. duben, v roce 1981, organizace NASA...
Posádka Expedice 20 na palubě Mezinárodní kosmické stanice (ISS) mohla 12. června z výšky 400 kilometrů nad Zemí sledovat pozoruhodnou událost z pozoruhodného místa: erupci z vrcholu sopky Sarychev. Tato aktivní sopka je na ruském Kurilském řetězci ostrovů, který se táhne severovýchodně od...
Na tomto sugestivním snímku z vesmíru, z okna kosmické lodi Orion Integrity, je zachycena naše krásná planeta od pólu k pólu. Z perspektivy kosmické lodi se Slunce pohybuje za jasným koncem Země podél pravého dolního okraje. Na bleděmodrém povrchu planety je vidět Afrika a Pyrenejský poloostrov,...
Tmavou oblohou letní půlnoční švédské noci se vlní sluneční světlo jako noční svítící oblaka, která vypadají, jako by napodobovala řeku pod nimi. Tato sezónní mračna jsou za letních měsíců ve vysokých šířkách často vidět. Jsou též známá jako polární mezosférická mračna a vznikají, když vodní...
Také 12. dubna, ale 1961, se sovětský kosmonaut Jurij Alexejevič Gagarin stal prvním člověkem, který uviděl planetu Zemi z vesmíru. O svém pohledu z oběžné dráhy hlásil, že "Obloha je velice tmavá, Země je modravá. Všechno je vidět velice jasně". Jiný 12. duben, v roce 1981, organizace NASA...
Posádka Expedice 20 na palubě Mezinárodní kosmické stanice (ISS) mohla 12. června z výšky 400 kilometrů nad Zemí sledovat pozoruhodnou událost z pozoruhodného místa: erupci z vrcholu sopky Sarychev. Tato aktivní sopka je na ruském Kurilském řetězci ostrovů, který se táhne severovýchodně od...
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.
Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“ 12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé
Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.
