Na tomto sugestivním snímku z vesmíru, z okna kosmické lodi Orion Integrity, je zachycena naše krásná planeta od pólu k pólu. Z perspektivy kosmické lodi se Slunce pohybuje za jasným koncem Země podél pravého dolního okraje. Na bleděmodrém povrchu planety je vidět Afrika a Pyrenejský poloostrov,...
Tmavou oblohou letní půlnoční švédské noci se vlní sluneční světlo jako noční svítící oblaka, která vypadají, jako by napodobovala řeku pod nimi. Tato sezónní mračna jsou za letních měsíců ve vysokých šířkách často vidět. Jsou též známá jako polární mezosférická mračna a vznikají, když vodní...
Také 12. dubna, ale 1961, se sovětský kosmonaut Jurij Alexejevič Gagarin stal prvním člověkem, který uviděl planetu Zemi z vesmíru. O svém pohledu z oběžné dráhy hlásil, že "Obloha je velice tmavá, Země je modravá. Všechno je vidět velice jasně". Jiný 12. duben, v roce 1981, organizace NASA...
Posádka Expedice 20 na palubě Mezinárodní kosmické stanice (ISS) mohla 12. června z výšky 400 kilometrů nad Zemí sledovat pozoruhodnou událost z pozoruhodného místa: erupci z vrcholu sopky Sarychev. Tato aktivní sopka je na ruském Kurilském řetězci ostrovů, který se táhne severovýchodně od...
Na tomto sugestivním snímku z vesmíru, z okna kosmické lodi Orion Integrity, je zachycena naše krásná planeta od pólu k pólu. Z perspektivy kosmické lodi se Slunce pohybuje za jasným koncem Země podél pravého dolního okraje. Na bleděmodrém povrchu planety je vidět Afrika a Pyrenejský poloostrov,...
Tmavou oblohou letní půlnoční švédské noci se vlní sluneční světlo jako noční svítící oblaka, která vypadají, jako by napodobovala řeku pod nimi. Tato sezónní mračna jsou za letních měsíců ve vysokých šířkách často vidět. Jsou též známá jako polární mezosférická mračna a vznikají, když vodní...
Také 12. dubna, ale 1961, se sovětský kosmonaut Jurij Alexejevič Gagarin stal prvním člověkem, který uviděl planetu Zemi z vesmíru. O svém pohledu z oběžné dráhy hlásil, že "Obloha je velice tmavá, Země je modravá. Všechno je vidět velice jasně". Jiný 12. duben, v roce 1981, organizace NASA...
Posádka Expedice 20 na palubě Mezinárodní kosmické stanice (ISS) mohla 12. června z výšky 400 kilometrů nad Zemí sledovat pozoruhodnou událost z pozoruhodného místa: erupci z vrcholu sopky Sarychev. Tato aktivní sopka je na ruském Kurilském řetězci ostrovů, který se táhne severovýchodně od...
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 12. 10. do 18. 10. 2026. Dorůstající Měsíc se objeví na večerní obloze a v neděli 18. října nastane první čtvrt. Na ranní obloze Mars dokončuje průchod hvězdokupou M44 (Jesličky). Nedaleko je Jupiter. Saturn je po opozici vidět celou noc. Venuše a Merkur zůstávají objekty pro denní pozorování. Slunce je aktivní, 10. října zasáhl Zemi výron koronální hmoty a vyvolal silnou geomagnetickou bouři a polární záře byla slabě vidět i z Česka. Z ISS se vrátila posádka Crew-12 a jihokorejská raketa Nuri vynesla družice NEONSAT. Před 50 lety skončil neúspěchem let Sojuzu 23.
Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“ 12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé
NGC 6888 (také známá jako mlhovina Srpek nebo Caldwell 27) je emisní mlhovina v souhvězdí Labutě vzdálená od Země přibližně 4 700 světelných let. Objevil ji William Herschel 15. září 1792. Mlhovina je tvořena rychlým hvězdným větrem z Wolfovy–Rayetovy hvězdy s označením WR 136 (HD 192163), který se sráží s pomaleji se pohybující obálkou, kterou hvězda odvrhla, když se stala rudým obrem před zhruba 250 000 lety. Výsledkem srážky je obálka a dvě rázové vlny, jedna se šíří směrem ven a druhá dovnitř. Vlna šířící se dovnitř zahřívá hvězdný vítr na teploty, při kterých vyzařuje rentgenové záření. Je to objekt s malou plošnou jasností a nachází se přibližně 2,5 stupně jihozápadně od hvězdy Sadr (γ Cygni). Při pozorování velmi pomůže astronomický mlhovinový filtr (UHC nebo OIII). Za příznivých podmínek je možné objekt s pomocí filtru zahlédnout i v dalekohledu o průměru pouhých 80 mm. Větší dalekohledy (200 mm a větší) odhalí srpkovitý tvar, který se podobá znaku euro, díky čemuž se mlhovině někdy říká anglicky „Euro sign nebula“. Ústřední hvězda WR 136 má hvězdnou velikost 7,5 a je tak pozorovatelná i triedrem. Během pár tisíciletí se plyn tvořící mlhovinu rozptýlí do okolí a mlhovina tak vyhasne. Samotná hvězda WR 136 však během 100 tisíc let vybuchne jako supernova a vytvoří tak novou ještě působivější mlhovinu
