Těžce zkoušený terén Titánie tvoří směs kaňonů, útesů a kráterů. Snímek pořídila meziplanetární kosmická sonda agentury NASA Voyager 2, která kolem největšího měsíce Uranu proletěla v roce 1986. To, že se rýhy na Titánii podobají těm na jiném měsíci Uranu, Arielovi, naznačuje, že Titánia prošla...
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 1. do 16. 1. 2022. Měsíc je večer vysoko na obloze a mění fázi od čtvrti k úplňku. Venuše prošla dolní konjunkcí se Sluncem a objeví se jako jitřenka. Večer můžeme pozorovat přiblížení Merkuru a Saturnu, které z větší výšky nad obzorem sleduje...
Přehled událostí na obloze od 9. 1. do 15. 1. 2017. Měsíc bude kolem úplňku. Večer je vidět jasná Venuše a slabý Mars na jihozápadě. V druhé polovině noci a hlavně ráno je pěkně viditelný Jupiter. Aktivita Slunce je velmi nízká, přesto nastávají polární záře, proč? SpaceX provedla statický zážeh...
Koncem září byly na pozemské obloze v opozici se Sluncem dvě planety, Jupiter a Uran. V důsledku toho byly také nejblíže Zemi ve vzdálenosti pouze 33 světelných minut, respektive 2,65 světelné hodiny, a obě tělesa byla dobrým cílem teleskopických pozorovatelů. Tato dobře naplánovaná kompozice...
Britský astronom Sir William Herschel objevil měsíce Titania and Oberon v lednu 1787. Nečetl Shakespeareův Sen noci svatojánské, ačkoliv prováděl první teleskopická pozorování měsíců planety Uran (planety, která sama byla objevena v roce 1781). V lednu 1986 se stal robotický průzkumník...
Těžce zkoušený terén Titánie tvoří směs kaňonů, útesů a kráterů. Snímek pořídila meziplanetární kosmická sonda agentury NASA Voyager 2, která kolem největšího měsíce Uranu proletěla v roce 1986. To, že se rýhy na Titánii podobají těm na jiném měsíci Uranu, Arielovi, naznačuje, že Titánia prošla...
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 1. do 16. 1. 2022. Měsíc je večer vysoko na obloze a mění fázi od čtvrti k úplňku. Venuše prošla dolní konjunkcí se Sluncem a objeví se jako jitřenka. Večer můžeme pozorovat přiblížení Merkuru a Saturnu, které z větší výšky nad obzorem sleduje...
Přehled událostí na obloze od 9. 1. do 15. 1. 2017. Měsíc bude kolem úplňku. Večer je vidět jasná Venuše a slabý Mars na jihozápadě. V druhé polovině noci a hlavně ráno je pěkně viditelný Jupiter. Aktivita Slunce je velmi nízká, přesto nastávají polární záře, proč? SpaceX provedla statický zážeh...
Koncem září byly na pozemské obloze v opozici se Sluncem dvě planety, Jupiter a Uran. V důsledku toho byly také nejblíže Zemi ve vzdálenosti pouze 33 světelných minut, respektive 2,65 světelné hodiny, a obě tělesa byla dobrým cílem teleskopických pozorovatelů. Tato dobře naplánovaná kompozice...
Britský astronom Sir William Herschel objevil měsíce Titania and Oberon v lednu 1787. Nečetl Shakespeareův Sen noci svatojánské, ačkoliv prováděl první teleskopická pozorování měsíců planety Uran (planety, která sama byla objevena v roce 1781). V lednu 1986 se stal robotický průzkumník...
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.
Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“ 12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé
Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.
