Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava

Sluneční soustava



redakce II Sluneční soustava

Sopky na Marsu

Ještě nedávno byli vědci přesvědčeni, že Olympus Mons a další sopky na Marsu jsou vyhaslé stovky miliónů a snad i miliardy let.Na základě nových snímků pořízených sondou Mars Gloval Surveyor se ukazuje, že vulkány byly aktivní ještě předméně než 100 milióny lety. Tým vedený Williamem Hartmannem se zaměřil na detailní analýzu snímků s vysokým rozlišením zachycujících okolí vulkánu Arsia Mons. Zjistili, že na 100 km2 připadá pouze jeden kráter, přičemžna povrchu Měsíce to je 60 kráterů. To znamená, že starší krátery musely být zality lávou v geologicky nedávné době, tedypřed 40 až 100 milióny lety. To by mohlo mít i závažné důsledky pro případný život na Marsu, vezmeme-li v úvahuskutečnost, že v nedávné době byly na Zemi objeveny formy života, které přežívají v extrémných podmínkách aktivních sopek či horkých vřídel.
Zdroj: MSFC Space Science News z 18. února .

redakce II Sluneční soustava

Největší impaktní kráter v Evropě

Geologové hledající ropu v Barentsově moři objevili kráter, který je největším meteorickým kráterem dosud objeveným v Evropěa který patří mezi největší i v celosvětovém měřítku. Kráter se vytvořil zhruba před 150 milióny lety při dopadu planetky o průměru asi 500 metrů a pohybující se rychlostí kolem 30 000 km/h severně od pobřeží Norska. Objev byl učiněn náhodoua původně se geologové domnívali, že se jedná o obyčejný solný útvar či vulkanický kráter. Analýza vzorků hornin získanýchz oblasti kráteru ale ukázala, že byly deformovány náhlou, intenzivní rázovou vlnou. Také zde byly nalezeny stopy iridia, na Zemivzácně se vyskytujícího prvku. Impakt mohl mít celosvětové následky vedoucí ke změnám klimatu a vyhynutí řady druhů.
Zdroj: BBC News ze dne 15. února.

redakce II Sluneční soustava

Pluto nejvzdálenější planetou

Dnes v 11:08 SEČ "překročí" dráhu Neptuna a stane se nejvzdálenější planetou Sluneční soustavy. Tento titul si bude držet po dobu následujících 228 let. Neptun byl nejvzdálenější planetou v uplynulých 20 letech (od 7. února 1979). Taková situaceje způsobena velmi excentrickou dráhou Pluta, které oběhne Slunce jednou za 248 let. Přestože během této doby dvakrát kříží dráhu Neptuna, nehrozí nebezpečí srážky obou planet, protože dráha Pluta má velký sklon.
Zdroj: Zpráva z JPL.

redakce II Sluneční soustava

Nové poznatky o Erosu

Sonda NEAR prolétla 23. prosince ve vzdálenosti 3 830 km od planetky Eros a pořídila 222 snímkůa množství spektrálních pozorování planetky. Ukázalo se, že Eros je poněkud menší než se předpokládalo na základě pozemskýchpozorování. Nejnovější rozměry jsou 33 x 13 x 13 km (dříve 40,5 x 14,5 x 14 km). Hustota planetky je 2 700 kg/m3, což je srovnatelnés hustotou zemské kůry. Na povrchu byla objevena řada kráterů, z nichž dva největší mají průměr 8,5 a 6,5 km. Data nasvědčují faktu, že Eros je spíše homogenní těleso, které vzniklo rozštěpením většího asteroidu při nějaké kolizi.
Zdroj: Zpráva na NEAR home page z 8. února.

redakce II Sluneční soustava

Kalisto má atmosféru

Podle článku v posledním čísle časopisu Science, má Jupiterův měsíc Kalisto tenkou atmosféru tvořenou oxidem uhličitým.Znamená to tedy, že všechny 4 velké měsíce mají nějakou formu atmosféry. Atmosféra Kalisto je tak jemná, že jednotlivé částice spíše driftují bez vzájemných srážek. Už dříve objevila sonda Galileo oxid uhličitý na povrchu měsíce a nynější data ukazují na jeho přítomnost i v atmosféře. Molekuly jsou snadno rozbíjeny ultrafialovým slunečním zářením na ionty a elektrony, které pohltí magnetické pole Jupitera. Z toho je zřejmé, že musí existovat stabilní přísun molekul CO2 z povrchu Kalisto. Vědci nyní pátrají po dalších plynech, které by se v atmosféře mohly vyskytovat.
Zdroj: JPL Press Release z 4. února.

redakce II Sluneční soustava

Je Pluto planeta?

V poslednich dnech se stále více hovoří o tom, zda Pluto ztratí či neztratí status planety. Nedávno zveřejněná stránka 3. odděleníMezinárodní astronomické unie (IAU Division III.) se tomuto tématu podrobně věnuje. Otázka vyvstala se stále rostoucímpočtem objevených trans-neptunských těles, tedy objektů tzv. Kuiperova pásu, kterých k 30. prosinci bylo již 84 ks. Pluto jetotiž svými charakteristikami podobné spíše těmto tělesům než ostatním planetám Sluneční soustavy.IAU nikdy oficiálně nedefinovala, co je to planeta, a akceptování 9 planet ve Sluneční soustavě je spíše historickou praxí. Podleněkterých navržených kritérií Pluto planetou je, podle některých není. Konečné rozhodnutí stále ještě nepadlo.
Zdroj: The status of Pluto ze dne 30. prosince 1998, updatováno 24. ledna 1999.

redakce II Sluneční soustava

Raketa CAPER do magnetosféry

Sondážní raketa Cleft Accelerated Plasma Experimental Rocket (CAPER) vypravená NASA vzlétla 20. ledna z oblastiAndoya v Norsku. Během 20min letu dosáhla výšky 1 360 km (o 20 km více než se předpokládalo) a poté přistála pravděpodobně na polární led v blízkosti stanice Longyearbyen. Cílem projektu CAPER byl výzkum té částizemské atmosféry, která je přímo vystavena slunečnímu větru. V průběhu letu prolétla raketa několika polárními zářemi a skrzoblast obsahující intenzivní elektrická pole a vysoce urychlené ionty. V kombinace s daty pořízenými sondami Polar a ACE byzískaná data měla přispět k lepšímu pochopení zemské atmosféry a kosmického "počasí" v nejbližším okolí Země
Zdroj: NASA Space Science News ze dne 21. ledna 1999.

redakce II Sluneční soustava

První světelná křivka KBO

Astronomům pracujícím na observatoři ESO v La Silla se poprvé v historii podařilo získat světelnou křivku objektu Kuiperovapásu. Objekt, který nese označení 1996 TO66, byl objeven v říjnu 1996 na Havaji. Je to jeden z nejjasnější členůKuiperova pásu, jeho jasnost je kolem 21. magn. Během šesti nocí v srpnu a říjnu 1997 provedl 3,6m dalekohled NTT na ESOpřesná pozorování tělesa vzdáleného 45 AU. Výsledná světelná křivka sestavená z 50 pozorování ukazuje na rotační perioduo něco větší než 6 hodin. Průměr 1996 TO66 je odhadován na 600 km.
Zdroj: ESO Press Photo 41/98 ze dne 5. listopadu.
redakce II Sluneční soustava

Nová pozorování komety Halle-Bopp

Pozorování komety C/1995 O1 Halle-Bopp pokračují pomocí 15-m švédského submilimetrového dalekohledu na observatoři ESO v La Silla. Ukazují velmi silnou aktivitu komety, která se nachází v současné době už ve velké vzdálenosti od Slunce (6,7 AU). Rádiová pozorování umožňují detailně studovat uvolňování různých molekul z jádra komety. Díky tomuse podařilo detekovat (vůbec poprvé u jakékoliv komety) molekuly CH3OH a HCN. Navzdoryvelké vzdálenosti má kometa jasnost mezi 9.-10. mag., což ji činí pozorovatelnou i triedry. Bohužel pouze z jižní polokoule, protože se nachází v souhvězdí Létající ryby.
Zdroj: ESO Press Release 16/98 ze dne 22. října.
redakce II Sluneční soustava

Oceán na Kalisto?

Podle dat naměřených sondou Galileo je možné, že druhý největší měsíc Jupitera, měsíc Kalisto, má pod svouledovou a kráterovanou kůrou oceán tekuté vody. Vědci tak usuzují na základě podobnosti dat o Kalisto s daty o měsíciEuropa, u kterého jsou silné důkazy pro existenci podpovrchového oceánu. Na základě měření magnetického pole měsícese usuzuje, že pod povrchem je cosi skrytého, něco, co by mohlo být oceánem slané vody. Jeho přítomnost právě na Kalistoby byla velmi překvapivá, protože se dosud usuzovalo, že tento měsíc je mrtvý a nudný. Více by se měli vědci dozvědět v průběhu příštího roku, kdy se sonda 4x k měsíci přiblíží.
Zdroj: JPL Press release ze dne 21. října.
redakce II Sluneční soustava

HST pozoroval Uran a Neptun

Nově uvolněné snímky z Hubble Space Telescope (HST) ukazují vzdálené planety Uran a Neptun. Na snímku Uranuje zachyceno 10 ze 17 měsíců planety, jeho 4 velké prstence a oblačnost v atmosféře. HST zde nalezl kolem 20 oblaků, cožje číslo srovnatelné s počtem oblaků pozorovaných na Uranu v celé historii moderních pozorování. Některé z nich obíhají planetu rychlostí až 500 km/hod. Kombinací dat pořízených pomocí HST a Infrared Telescope Facility na Havaji byl sestaven film, který ukazuje změny počasí na planetě Neptun. Vědce především udivují obrovské bouře a větry s téměř nadzvukovými rychlostmi.
Zdroj: STScI-PR98-35 (Uran) aSTScI-PR98-34 (Neptun) ze dne 14. října.
redakce II Sluneční soustava

Z čeho jsou Leonidy?

Možný meteorický déšť Leonid, který by se mohl odehrát kolem 17. října, nedá spát majitelům a provozovatelům družicna oběžné dráze Země. Nikdo nedokáže předpovědět, jaké škody mohou způsobit. Do celé záležitosti nově promluvilastronom D. Steel ze Spaceguard Australia. Podle jeho modelu, založeném na pozorování nedávných komet Halle-Boppa Hyakutake, bychom měli být schopni detekovat pouze několik procent všech meteorů. Prach z obou komet byl bohatý na těkavé organické sloučeniny. Pokud by tomu tak bylo i u Leonid, nebylo by možné množství těchto meteorůpozorovat ani ve viditelném oboru ani radarem. Jiní astronomové ale namítají, že ani čistě organické meteory by neuniklynaší pozorosti, zvláště v případě Leonid, které mají velkou vstupní rychlosti do atmosféry (71 km/s). Článek vyšel v časopise Astronomy and Geophysics (vol. 39, p. 24).
Zdroj: www.newscientist.com.
redakce II Sluneční soustava

Nová metoda pro zjišťování planet

Astronomové z Arizonské university otestovali nově vyvinutou metodu pro zjišťování přítomnosti planet u cizých hvězd. Takové planety není možné pozorovat přímo, protože jsou přezářeny blízkou hvězdou. Trik spočívá v použití nové metody zvané nulling interferometry, která umožní odečíst záření hvězdy a ponechá pouze záření planety. Technika byla vyzkoušenana dalekohledu MMT a testovacím objektem byla hvězda Belelgeuze. Po odečtení záření hvězdy bylo možné pozorovat slabý prachový disk. O nové metodě informuje článek v časopise Nature ze 17. září.
Zdroj: Tisková zpráva university ze dne 16. září.
redakce II Sluneční soustava

Původ Jupiterových prstenců

Pomocí dat pořízených sondou Galileo usoudili vědci z Cornellovy university na původ Jupiterových prstenců. Ty jsoupodle nich tvořeny prachovými částicemi, které byly vyvrženy z povrchu malých vnitřních měsíců Jupitera. Nová data takéukazují, že nejvzdálenější, velmi jemný prstenec je ve skutečnosti tvořen dvěma prstenci, z nichž jeden je vložen do druhého.Tento prstenec byl "zásoben" měsíci Amalthea a Thebe, zatímco hlavní prstenec měsíci Adrastea a Metis. Prach unikl zpovrchu měsíců při jejich srážkách s meteoroidy, které byly zachyceny silným gravitačním polem Jupitera. Vnitřní měsícea prstence zkoumala sonda během tří obletů Jupitera v letech 1996 a 1997.
Zdroj: JPL Press Release ze dne 15. září..
redakce II Sluneční soustava

Minikomety neexistují

Astronomové z Kalifornské university prokázali, že "atmosférické díry" na snímcích sondy Polar jsou ve skutečnostišumem způsobeným kamerami sondy. Vyvrátili tak hypotézu existence malých komet o velikosti domu, které by mělybombardovat Zemi každých pár sekund. S touto hypotézou přišel už v roce 1986 astronom Luis A. Frank. Analýza datze dvou kamer na palubě sondy a jejich srovnání s počítačovou simulací zašuměné informace ukázalo, že data jsou ve shodě s instrumentálním šumem kamer. Dalším argumentem proti hypotéze je fakt, že stejné "temné pixely" se objevují jak na snímcích neosvětlené tak i osvětlené Země.
Zdroj: Spacer.Com - daily news from the frontier.
redakce II Sluneční soustava

Atmosféra Měsíce prozkoumána

Tým z University v New Hampshire (UNH) oznámil, že se mu podařilo zjistit složení atmosféry Měsíce. Ke zjištění byl použit přístroj STICS na palubě sondy WIND. Atmosféra byla u Měsíce objevena lodí Apollo 17, jejíž posádka detekovala hélium a argon. Pozemskými pozorováními byly dále zjištěny sodík a draslík. Nově byly detekovány kyslík, křemík a hliník. Přístroj STICS detekoval ionty těchto prvků, které vznikají při interakci atmosféry se slunečním větrem. Vzhledemk tomu, že ionty neustále unikají do volného prostoru, musí být atmosféra neustále obnovována. Hustota atmosféry Měsíce je velmi nízká. Je srovnatelná s hustotou zemské atmosféry ve výšce 480 km.
Zdroj: Zpráva z UNH ze dne 20. srpna.
redakce II Sluneční soustava

Vody na Měsíci je více

Podrobnější analýza dat pořízených sondou Lunar Prospector ukázala, že množství vody na Měsíci je asi 10x většínež se původně očekávalo. Vědci nyní odhadují, že v oblastech obou pólů se nachází 6 miliard tun vody. Není zcela zřejmé,v jaké formě se voda vyskytuje. Zdá se, že asi 40 cm pod povrchem se nachází zásobárna téměř čistého vodního ledu. Dálesonda zmapovala složení povrchu Měsíce, detekovala výskyt dvou silných lokálních magnetických polí a pořídila mapugravitačního pole Měsíce. Přinesla také důkazy o existenci železného jádra o průměru 300 km ve středu našeho souseda.
Zdroj: NASA Press Release 98-158 ze dne 3. září.
redakce II Sluneční soustava

Kometární déšť nepravděpodobný

Astronomové z Ohio State University, Jay Frogel a Andrew Gould, tvrdí, že v následujících 0,5 miliónu let nás nečeká žádnýkometární "déšť". Podle nich se v tomto obdodí nenaplní scénář tzv. "hvězdy smrti", tj. blízké hvězdy, která by se natolik přiblížila ke Slunci, že by "vymetla" obrovské množství komet z Oortova oblaku směrem do vnitřních částí Sluneční soustavy. Vědci zkoumali pohyby blízkých hvězd podle nejčerstvějšího zdroje - podle katalogu družice Hipparcos. Tvrdí, že žádná hvězda obsažená v tomto katalogu se v daném obdodí nepřiblíží na 20 000 AU ke Slunci, což definovali jako nebezpečnýpřípad. Odhadují, že 96% všech potenciálně nebezpečných hvězd je v katalogu Hipparcos obsaženo.
Zdroj: Tiskové zprávy university.
redakce II Sluneční soustava

Baktérie ze Země na Měsíci

Na nedávném setkání astronomů a biologů z Marshall Space Flight Center (MSFC) věnovaném biologickým omezením pro život ve vesmíru bylo vzpomenuto události, jež se odehrála téměř před 30lety. Tehdy posádka lodě Apollo 12, která přistála v Oceánu bouří na Měsíci 156 metrů od sondy Surveyor 3, vyjmula z této sondy kameru. Po návratu na Zem se zjistilo, že 50-100 baktérií typu Streptococcus mitis přežilo v drsných podmínkách panujících na povrchu našeho nejbližšího souseda. Tyto baktérie přežily start, let ve vakuu, 3 roky byly vystaveny kosmickému záření a teplotám o průměru 20 K a byly zcela bez potravy, vody a energie.
Zdroj: MSFC Press Release ze dne 1 září 1998.
redakce II Sluneční soustava

Dva nové PHOs

Pomocí přístroje Near-Earth Asteroid Tracking (NEAT) byly objeveny dva nové blízkozemní asteroidy, které byly klasifikovány jako PHO, tady potenciálně nebezpečné objekty pro naši planetu. Asteroidy označené jako 1998 OHa 1998 OR2 mají průměr 1-3 km. Oba se podle předběžných propočtů nemohou dostat blíže než 5 miliónů kilometrůod Země. Přístroj NEAT používá velkou, citlivou a plně automatizovanou CCD kameru připojenou na 1m dalekohledna vrcholu hory Mt. Haleakela na Havajských ostrovech ve výšce 3 km nad mořem. Jeho řídící systém byl nedávno upgradován a nyní je schopen zpracovat 40 GB dat každou noc.
Zdroj: JPL Press Release ze dne 5. srpna.


21. vesmírný týden 2025

21. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 19. 5. do 25. 5. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti a potká se s ranními planetami. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je zvýšená a minulý týden jsme shlédli několik velmi silných erupcí během jediného dne. Připravuje se devátý testovací let Super Heavy Starship. Europa Clipper si osahal Mars. Před 115 lety Země prošla ohonem Halleyovy komety a spustil se tak jeden z prvních velkých hoaxů o zamoření atmosféry kyanidem.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Světelná stopa ISS

Světelná stopa ISS

Další informace »