Rentgenové paprvsky ze Síria B

Uznání: NASA/ CXC/ SAO

Sírius A (Alfa Canis Majoris) je ve viditelném světle nejjasnější hvězdou noční oblohy, pečlivě sledovaným nebeským majákem v průběhu psané historie. Část podvojné hvězdy leží jen 8 světelných let daleko a v moderní době u něj byla rozpoznána malá doprovodná hvězda, Sírius B. Sírius B je mnohem slabší a je tak blízko zářícímu Síriu A, že nebyl spatřen až do roku 1862, při zkoušce velkého, dobře udělaného optického refraktoru od Alvana Clarka. Pro oběžné rentgenové dalekohledy je situace se Síriem přesně opačná. Malý, ale více horký Sírius B je přezařujícím intenzivním rentgenovým zdrojem na tomto rentgenovém snímku z observatoře Chandra (čáry vybíhající ze Síria B jsou artifakty na snímku). Slabší zdroj, jež je vidět v poloze Síria A, je většinou způsoben díky ultrafialovému světlu z hvězdy vnikajícímu do rentgenového detektoru. Při povrchové teplotě 25 000 Kelvinů, hmotnosti Slunce a poloměru málo menšímu než je poloměr Země je Sírius B nejbližším známým bílým trpaslíkem. Dokážete uhodnout co činí Síria B podobným Neptunu, nejvzdálenější obří plynné planetě od Slunce? Přestože nespatřeny, přítomnost obou nebeských těles byla detekována na základě jejich samotného gravitačního působení, což z nich činí ranné příklady temné hmoty.