Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  30. březen 2013

Astronomický snímek dne (APOD) - 30. březen 2013

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Široký ohon komety PanSTARRS

Uznání a copyright: Lorenzo Comolli - Model Overlay: Marco Fulle (INAF)

Pro pozorovatele je slábnoucí kometa PanSTARRS (C/2011 L4) stále vidět nad západním obzorem po západu Slunce, ale v nadcházejících dnech raději před východem Měsíce. Z perspektivy na planetě Zemi kometa stále ukazuje svůj široký prachový ohon. Tato dlouhá expozice na kometu z 21. března byla zvýrazněna, aby mohla ukázat pozoruhodné a jemné pruhování v ohonu. Umístěte na obrázek kurzor (nebo klikněte zde) a můžete se podívat na ohon s modelem sítě synchronních a syndynních křivek. Synchronní křivky (dlouhé, čárkované čáry) sledují polohu prachových částic uvolněných jádrem komety ve stejnou dobu a s nulovou rychlostí. Následné synchronní křivky od sebe dělí jeden den a začínají dole, 10 dnů před průchodem komety periheliem 10. března. Syndynní křivky (plné čáry) ukazují polohy zrn prachu o stejné velikosti, též uvolněných s nulovou rychlostí. Prachová zrna velikosti jednoho mikronu se nacházejí podél horní syndynní křivky. Rozměry zrn rostou proti směru hodinových ručiček až k rozměru 500 mikronů podél syndynní křivky rovnoběžné s kometární drahou (krátce čárkovaná čára přes jádro). V tomto modelu se předpokládá, že síly, které působí na prachová zrna jsou gravitace a tlak slunečního záření. Zdá se, že periodické proužkování ohonu komety PanSTARRS těsně sleduje model synchroních křivek.

Měřítko snímku: Kometa PanSTARRS byla 21. března asi 180 miliónů kilometrů daleko. Obrázek by byl v této vzdálenosti 4 milióny kilometrů široký.

Štítky: Kometa, Dust tail, Mouse over, C/2011 l4, Panstarrs, Syndyne, Synchrone, Striation


39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »