Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  17. listopad 2018

Astronomický snímek dne (APOD) - 17. listopad 2018

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Mlhovina Tarantule

Uznání a copyright: Peter Ward (Barden Ridge Observatory)

Mlhovina Tarantule, též zvaná 30 Doradus, má průměr více než 1000 světelných let a je to obrovská porodnice hvězd v blízké satelitní galaxii Velké Magellanovo mračno. Je asi 180 000 světelných let daleko a je to největší a nejbouřlivější známá hvězdotvorná oblast v celé Místní skupině galaxií Tento kosmický pavoukovec se protahuje na nádherném pohledu složeném z dat z úzkopásmového filtru se středem na emisi ionizovaných atomů vodíku. Uvnitř Tarantule (NGC 2070) řádí intenzivní radiace, hvězdné větry a rázové vlny supernov z centrální mladé hvězdokupy hmotných hvězd katalogizované jako R136, které dodávají energii záři mlhoviny a utvářejí pavoučí vlákna. Kolem Tarantule se nacházejí další hvězdotvorné oblasti s mladými hvězdokupami, filamenty a s nafouknutými bublinovitými mračny. Na obrázku je vlevo od středu vidět i místo nejbližší supernovy moderní doby SN 1987A. Bohaté zorné pole zabírá asi 1 stupeň, neboli 2 úplňky v jižním souhvězdí Mečouna (Dorado). Pokud by byla mlhovina Tarantule blíže, řekněme 1500 světelných let daleko jako místní hvězdotvorná Mlhovina v Orionu, tak by zabírala půl oblohy.

Stále aktivní: Meteorický roj Leonid.

Štítky: Ngc2070, Tarantula nebula, 30 Doradus, Lmc


42. vesmírný týden 2026

42. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 12. 10. do 18. 10. 2026. Dorůstající Měsíc se objeví na večerní obloze a v neděli 18. října nastane první čtvrt. Na ranní obloze Mars dokončuje průchod hvězdokupou M44 (Jesličky). Nedaleko je Jupiter. Saturn je po opozici vidět celou noc. Venuše a Merkur zůstávají objekty pro denní pozorování. Slunce je aktivní, 10. října zasáhl Zemi výron koronální hmoty a vyvolal silnou geomagnetickou bouři a polární záře byla slabě vidět i z Česka. Z ISS se vrátila posádka Crew-12 a jihokorejská raketa Nuri vynesla družice NEONSAT. Před 50 lety skončil neúspěchem let Sojuzu 23.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Ngc 6888

NGC 6888 (také známá jako mlhovina Srpek nebo Caldwell 27) je emisní mlhovina v souhvězdí Labutě vzdálená od Země přibližně 4 700 světelných let. Objevil ji William Herschel 15. září 1792. Mlhovina je tvořena rychlým hvězdným větrem z Wolfovy–Rayetovy hvězdy s označením WR 136 (HD 192163), který se sráží s pomaleji se pohybující obálkou, kterou hvězda odvrhla, když se stala rudým obrem před zhruba 250 000 lety. Výsledkem srážky je obálka a dvě rázové vlny, jedna se šíří směrem ven a druhá dovnitř. Vlna šířící se dovnitř zahřívá hvězdný vítr na teploty, při kterých vyzařuje rentgenové záření. Je to objekt s malou plošnou jasností a nachází se přibližně 2,5 stupně jihozápadně od hvězdy Sadr (γ Cygni). Při pozorování velmi pomůže astronomický mlhovinový filtr (UHC nebo OIII). Za příznivých podmínek je možné objekt s pomocí filtru zahlédnout i v dalekohledu o průměru pouhých 80 mm. Větší dalekohledy (200 mm a větší) odhalí srpkovitý tvar, který se podobá znaku euro, díky čemuž se mlhovině někdy říká anglicky „Euro sign nebula“. Ústřední hvězda WR 136 má hvězdnou velikost 7,5 a je tak pozorovatelná i triedrem. Během pár tisíciletí se plyn tvořící mlhovinu rozptýlí do okolí a mlhovina tak vyhasne. Samotná hvězda WR 136 však během 100 tisíc let vybuchne jako supernova a vytvoří tak novou ještě působivější mlhovinu

Další informace »