< >
Zobrazit fotku v originálním rozlišení v nové záložce

Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  31. prosinec 2018

Astronomický snímek dne (APOD) - 31. prosinec 2018

Roztáhnout stránkuZúžit stránku
předchozínásledující

Mlhovina Hlava čarodějnice

Uznání a copyright: Digitized Sky Survey (POSS II); Processing: Utkarsh Mishra

Klopotem se kouzlo dař, ohni hoř a kotle vař .... možná by se měl Macbeth radit s mlhovinou Hlava čarodějnice. Tato kosmická babizna, děsivě tvarovaná reflexní mlhovina, je ovšem asi 800 světelných let daleko. Zdá se, že svým zlovolným pohledem zírá k blízké jasné hvězdě Rigel v Orionu, která je už kousek za okrajem tohoto snímku. Mezihvězdné mračno prachu a plynu, formálněji známé jako IC 2118, měří téměř 70 světelných let a jeho prachová zrna odrážejí hvězdné světlo z Rigelu. Barva mlhoviny je na kompozitním portrétu způsobena nejenom intenzivním modrým světlem, ale také tím, že prachová zrna lépe odrážejí modré světlo, než červené. Stejný fyzikální proces způsobuje, že se nám pozemská denní obloha jeví modrá, ovšem v pozemské atmosféře se světlo rozptyluje na molekulách dusíku a kyslíku.
Poznámka překladatele: Úvodní věta pochází z českého překladu Macbetha od Josefa Jiřího Kolára (1812-1896) z roku 1868.

Stáhněte si zdarma: Kalendář APOD 2019 (verze 5)

Seznam odkazů v popisu

  1. Potw.org: Poem of the Week - William Shakespeare (1564-1616) from Macbeth
  2. APOD: 2001-12-28 Reflexe světla hvězd
  3. APOD: 2015-03-16 Mračna v lovci Orionu
  4. arXiv.org: Spitzer Observations of IC 2118
  5. Flickr: Witches head completed by cosmic Utkarsh
  6. Astronomy.cz: Pleiades: Mix your own reflection nebula by Leoš Ondra
  7. UCR.edu: Why is the sky blue?
  8. MUNI.cz: William Shakespeare, Makbeth (př. Josef Jiří Kolár, 1868)
  9. Wikipedia: Josef Jiří Kolár (1812-1896)

Autoři a správci: Robert Nemiroff (MTU) & Jerry Bonnell (UMCP); český překlad Josef Chlachula
NASA Official: Phillip Newman Specific rights apply. NASA Web Privacy Policy and Important Notices
A service of: ASD at NASA / GSFC & Michigan Tech. U.


Odkaz na originální APOD

Náhodný APOD
Štítky: IC 2118, Witch Head Nebula, Rigel

39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »