Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  08. květen 2019

Astronomický snímek dne (APOD) - 08. květen 2019

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Jupiter z Juno jak skleněnka

Uznání: NASA/JPL-Caltech/SwRI/MSSS; Processing: Kevin M. Gill

Jak vypadá Jupiter opravdu zblízka? Většina snímků Jupiteru je pořízena z velké dálky, buď ze Země, nebo z dost velké vzdálenosti, takže je vidět téměř polovina planety. Ovšem tento obrázek je složený ze snímků pořízených poměrně zblízka, odkud je vidět méně, než polovina planety. Jupiter se odsud pořád jeví sférický, ale zborcením perspektivou nyní vypadá jako skleněná kulička. Na vrcholcích mračen Jupiteru je vidět výrazný tmavý horizontální pás, který obsahuje bílé oválné mračno a bílé zonální mračno, přičemž oba útvary obkružují planetu. Vpravo nahoře vyniká Velká rudá skvrna. Snímek pořídila kosmická sonda Juno v únoru při svém 17. průchodu v blízkosti největší planety Sluneční soustavy. Mise Juno je nyní prodloužena do roku 2021 a má studovat Jupiter novými způsoby. Údaje z Juno už umožnily objevy, včetně překvapivě hrudkovitého Jupiterova magnetického pole a že některé oblačné systémy Jupiteru sahají asi 3000 kilometrů dovnitř planety.

Seznam odkazů v popisu

  1. NASA: Jupiter
  2. APOD: 2018-04-25 Hubblův Jupiter a zmenšující se Velká rudá skvrna
  3. NASA: Earth
  4. NASA: Jupiter Marble
  5. Luvbat.com: Foto: kočička zblízka :-)
  6. Wikipedia: Jupiter
  7. Jaapsch.net: Sphere
  8. Wikipedia: Perspective_distortion_(photography)
  9. Wikipedia: File:JM_marbles_01.jpg
  10. APOD: 2017-12-14 Střemhlav do Jupiteru
  11. Planetary.org: Jupiter's belts and zones
  12. APOD: 2017-02-28 Bílé oválné mračno na Jupiteru Juno
  13. APOD: 2014-05-18 Jupiterova Velká rudá skvrna z Voyageru 1
  14. Flickr.com: Kevin Gill: Jupiter - PJ18-42/45/49
  15. NASA: Juno
  16. Youtube.com: Juno and The New Jupiter: What Have We Learned So Far? (live public talk)
  17. Nature.com: Jupiter’s magnetic field revealed by the Juno spacecraft
  18. ScientificAmerican.com: Juno Peers Deep into Jupiter's Abyss to Reveal Weird Winds

Štítky: Jupiter, Juno, Velká rudá skvrna


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »