Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  11. červen 2019

Astronomický snímek dne (APOD) - 11. červen 2019

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Mlhovina Jeskyně infračerveně ze Spitzera

Uznání: NASA, JPL-Caltach, Spitzer Space Telescope

Co se děje uvnitř a v okolí mlhoviny Jeskyně? Družicový Spitzerův kosmický dalekohled se do této opticky tmavé hvězdotvorné oblasti podíval ve 4 barvách infračerveného světla, aby pomohl s odpovědí. V infračerveném světle je mlhovina Jeskyně, katalogizovaná jako Sh2-155, docela jasná a ukazuje podrobnosti nejenom s vnitřními pilíři plynu a prachu, ale také osvětlovací hvězdokupu, to všechno u horního okraje snímku. Červenou záři kolem vstupu do Jeskyně vytváří prach zahřátý jasnými mladými hvězdami. Vpravo je hvězdokupa Cepheus B, která vznikla už dříve ze stejného oblaku plynu a prachu. V infračerveném světle jsou vidět i další zajímavé hvězdy v Kefeu, včetně hvězd, které ozařují dokonce ještě mladší mlhovinu v dolní části obrazu a prchající hvězdy, která tlačí červeně zbarvenou rázovou vlnu, ve středu snímku. Tato oblast měří asi 50 světelných let a nachází se asi 2500 světelných let v souhvězdí Krále Etiopie (Cepheus).

Seznam odkazů v popisu

  1. CalTech.edu: Spitzer Space Telescope
  2. APOD: 2018-11-14 Mlhovina Jeskyně ve vodíku, kyslíku a síře
  3. NASA: Infrared Waves
  4. APOD: 2017-03-23 SH2-155: Mlhovina Jeskyně
  5. NASA: NASA's Spitzer Captures Stellar Family Portrait
  6. Youtu.be: Stars of Cepheus as Seen by NASA's Spitzer Space Telescope
  7. APOD: 2015-07-07 Mléčná dráha z přímořské jeskyně u Malibu
  8. NASA: Trigger-Happy Star Formation
  9. Harvard.edu: The Arizona Radio Observatory CO Mapping Survey of Galactic Molecular Clouds. VI. The Cep OB3 Cloud (Cepheus B and C) in CO J = 2-1, 13CO J = 2-1, and CO J = 3-2
  10. APOD: 2017-04-08 Zeta Oph: prchající hvězda
  11. Wikipedia: Bow_shocks_in_astrophysics
  12. NASA: What Is a Light-Year?
  13. Wikipedia: Cepheus_(constellation)

Štítky: Cave nebula, Cepheus B, Spitzer space telescope


39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »