< >
Zobrazit fotku v originálním rozlišení v nové záložce

Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  27. leden 2020

Astronomický snímek dne (APOD) - 27. leden 2020

Roztáhnout stránkuZúžit stránku
předchozínásledující

Vypařování komety ČG

Uznání a license: ESA, Rosetta, NAVCAM

Odkud se berou ohony komet? Na jádrech komet nejsou žádná zřejmá místa, odkud vyvěrají výtrysky, které pak ohony komet vytvářejí. Jeden z nejlepších snímků vznikajících výtrysků pořídila v roce 2015 kosmická sonda ESA Rosetta, která od roku 2014 do roku 2016 kometu 67P/Churyumov-Gerasimenko (kometa ČG) obíhala. Snímek ukazuje, jak na četných místech z jádra komety ČG po přiblížení ke Slunci a zahřátí uniká plyn a prach. Kometa má dva výrazné laloky, větší měří asi 4 kilometry, menší asi 2,5 kilometru a oba spojuje úzký krk. Analýzy ukazují, že k vypařování musí docházet dosti hluboko pod kometárním povrchem, aby mohly vzniknout výtrysky prachu a ledu, které vidíme pronikat přes povrch. Kometa ČG (též známá jako kometa 67P) ve výtryscích ztrácí asi metr na svém průměru při každém ze svých 6,44 roků dlouhých oběhů kolem Slunce, což je rychlost, při které bude kometa za pouhých několik tisíc let zcela zničena. Mise Rosetty skončila v roce 2016 řízeným dopadem na povrch komety ČG.

Astronomové popularizátoři: Hledají se budoucí přispěvatelé APODu.

Seznam odkazů v popisu

  1. Planetary.org: Scale comparison of comets visited by spacecraft as of 2014
  2. APOD: 2015-02-03 Výtrysky z komety Čurjumov Gerasimenko
  3. APOD: 2000-04-13 Výzkum kometárních ohonů
  4. ESA.int: Comet on 25 February 2015 – NavCam
  5. ESA.int: Europe's comet chaser
  6. Wikipedia: 67P/Churyumov–Gerasimenko
  7. APOD: 2017-11-06 Výtrysk prachu z povrchu komety 67P
  8. NASA: Our Sun
  9. Youtube.com: Time lapse: Surface area and evaporation
  10. Wikimedia: File:67P Churyumov-Gerasimenko surface.gif
  11. APOD: 2016-02-02 Kometa 67P ze sondy Rosetta
  12. NASA: Rosetta: Mission Overview
  13. APOD: 2016-10-01 Rozloučení s Rosettou

Autoři a správci: Robert Nemiroff (MTU) & Jerry Bonnell (UMCP); český překlad Josef Chlachula
NASA Official: Phillip Newman Specific rights apply. NASA Web Privacy Policy and Important Notices
A service of: ASD at NASA / GSFC & Michigan Tech. U.


Odkaz na originální APOD

Náhodný APOD
Štítky: Kometa 67P, Rosetta, Dust tail

39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »