Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  02. září 2020

Astronomický snímek dne (APOD) - 02. září 2020

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Jupiter a měsíce

Uznání a copyright: Robert Fedez

Kolik měsíců vidíte? Mnoho lidí by řeklo že jeden a měli by na mysli pozemský Měsíc, který je krásně vidět vlevo dole. Ovšem podívejte se pečlivěji na objekt vpravo nahoře. Vypadá skoro jako hvězda, ale je to planeta Jupiter a při podrobnějším pohledu můžete spatřit, že není sama, ale má kolem sebe své největší měsíce. Zleva doprava jsou vidět Galileovské měsíce Io, Ganymed, Europa a Kalisto. Tyto měsíce obíhají Jupitera podobně, jako planety naší Sluneční soustavy obíhají Slunce, při pohledu ze strany v jedné řadě. Tato jediná expozice byla pořízena minulý týden v Cancunu v Mexiku, když Měsíc, na své orbitě kolem Země procházel kolem této vzdálené planety. Ještě lepší pohled na Jupiter nyní pořizuje kosmická sonda NASA Juno, která je nyní na protáhlé dráze kolem této největší planety Sluneční soustavy. Pozemský Měsíc bude nadále procházet téměř před Jupiterem a Saturnem jednou za měsíc, jelikož se obě obří planety blíží ke své vlastní velké prosincové konjunkci.

Téměř v hyperprostoru: Generátor náhodných APODů.

Seznam odkazů v popisu

  1. NASA: Earth
  2. NASA: Earth's Moon
  3. ImgFlip.com: Foto: Kočička zvětšená lupou :-)
  4. NASA: Jupiter
  5. Wikipedia: Galilean_moons#Discovery
  6. APOD: 2014-03-30 Io v pravých barvách
  7. APOD: 2017-05-14 Ganymed: největší měsíc
  8. APOD: 2019-11-29 Europa z Galileo znovu zpracovaná
  9. APOD: 2002-01-20 Kalisto v úplňku
  10. NASA: Solar System Exploration
  11. APOD: 2018-02-04 Venuše a trojitě ultrafialové Slunce
  12. Wikipedia: File:Ecliptic_plane_side_view.gif
  13. Youtube.com: CANCUN, MEXICO DRONE (2020)
  14. Wikipedia: Mexico
  15. Wikipedia: Moon#Name_and_etymology
  16. APOD: 2019-02-05 Perijovum 16: Průlet kolem Jupiteru
  17. NASA: NASA
  18. NASA: Juno
  19. APOD: 2020-08-13 Východ Jupiteru a Saturnu za skalní věží Alien Throne
  20. Quora.com: Does the origin of the word "month" have anything to do with the word "moon"?
  21. EarthSky.org: Before 2020 ends, a great conjunction of Jupiter and Saturn

Štítky: Jupiter, Měsíc, Galilean moons


39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »