Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  15. listopad 2020

Astronomický snímek dne (APOD) - 15. listopad 2020

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Galaxie NGC 5866 viděná zboku

Uznání: NASA, ESA, and The Hubble Heritage Team (STScI/AURA); Acknowledgment: W. Keel (U. Alabama)

Proč je tato galaxie tak tenká? Mnoho galaxií je právě tak tenkých jako je NGC 5866 zde na snímku, ale od nás nejsou vidět zboku. Galaxie, která je vůči nám orientovaná zboku je naše vlastní Galaxie Mléčná dráha. NGC 5866 je klasifikovaná jako čočkovitá (lentikulární) galaxie, má četné a komplexní prachové pásy, které se jeví tmavé a červené, zatímco mnoho jasných hvězd v disku dodává spíše modrou barvu. Je vidět, že modrý disk z mladých hvězd v extrémně tenké galaktické rovině sahá až za prachovou složku, zatímco výduť ve středu disku se jeví dooranžova a to od starších a červenějších hvězd, které tam nejspíše jsou. I když se NGC 5866 hmotností podobá naší Mléčné dráze, tak přeletět ji světlu trvá jen 60 000 let, což je o 30 procent méně, než u naší vlastní Galaxie. Obecně je mnoho galaktických disků velice tenkých protože plyn, ze kterého vznikly se při rotaci kolem gravitačního středu srážřel sám se sebou. Galaxie NGC 5866 se nachází asi 44 milionů světelných let v souhvězdí Draka (Draco).

Téměř v hyperprostoru: Generátor náhodných APODů.

Seznam odkazů v popisu

  1. SpaceTelescope.org: ACS image of NGC 5866
  2. APOD: 2001-05-10 Spirály z profilu
  3. APOD: 2005-06-05 Pás Mléčné dráhy
  4. APOD: 2002-04-08 Čočkovitá galaxie s příčkou NGC 2787
  5. APOD: 1999-09-19 Mezihvězdný prach v NGC 891
  6. Harvard.edu: The Cool Interstellar Medium of NGC 5866
  7. NASA: The Milky Way Galaxy
  8. NASA: What is a light-year and how is it used?
  9. Wikipedia: Galaxy_formation_and_evolution
  10. Wikipedia: NGC_5866
  11. Harvard.edu: Draco (dragon or serpent)

Štítky: Disk galaxie, Edge-on galaxy, Hubble


39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »