Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  01. leden 2021

Astronomický snímek dne (APOD) - 01. leden 2021

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Galaxie a jižní nebeský pól

Uznání a copyright: Petr Horálek, Josef Kujal

Jižní nebeský pól je snadné uvidět na snímcích hvězdných stop jižní oblohy. Je ve středu všech oblouků stop jižních hvězd kam na jih míří zemská osa rotace. Toto hvězdnaté panoráma se prostírá přes asi 60 stupňů hluboko na jižní obloze, kde se nachází i jižní nebeský pól lemovaný jasnými galaxiemi a skvosty jižního nebe. Nahoře jsou vidět hvězdy a mlhoviny podél roviny naší vlastní Galaxie Mléčné dráhy. Ve středu nahoře vévodí Jižnímu kříži žlutavý obr Gama Crucis s tmavou oblastí mlhoviny Uhelný pytel pod ramenem kříže vlevo. V galaktické rovině u pravého okraje svítí hvězda Eta Carinae a červená záře Velké mlhoviny v Lodním kýlu. Dole jsou vidět Velké a Malé Magellanovo mračno, samostatné externí galaxie a satelity mocné Mléčné dráhy. Spojnice od hvězdy Gama Crucis přes modrou hvězdu dole v Jižním kříži Alfa Crucis míří k jižnímu nebeskému pólu, ale kde ten pól přesně je? Hledejte hvězdu jižního pólu Sigma Octantis. Podobně jako je Polaris hvězdou severního pólu, tak Sigma Octantis je o něco přes jeden stupeň od jižního nebeského pólu.

Seznam odkazů v popisu

  1. APOD: 2012-08-02 Stopy hvězd z jižního pólu
  2. Astronom.cz: PETR HORÁLEK PHOTOGRAPHY: Galaxies of the South Pole
  3. APOD: 2019-04-26 Jižní kříž u Eta Carinae
  4. NASA: The Nearest Galaxies
  5. APOD: Milkyway_Musca_SPSackenheim1024Labr.jpg
  6. APOD: 2018-06-28 Sigma Octantis a přátelé
  7. APOD: 2006-12-02 Hvězdné stopy v pěti kilometrech

Štítky: Lmc, Mléčná dráha, Smc, Scp


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »