Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  10. únor 2021

Astronomický snímek dne (APOD) - 10. únor 2021

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Lasery ke zklidnění oblohy

Uznání a copyright: Juan Carlos Munoz / ESO; Text: Juan Carlos Munoz

Proč hvězdy poblikávají? Může za to naše atmosféra, jelikož se v ní neustále pohybují kapsy vzduchu o poněkud jiné teplotě a tudíž křiví dráhu světla vzdálených astronomických objektů. Atmosférická turbulence je pro astronomy problémem, jelikož rozmazává obrazy zdrojů, které by chtěli studovat. Dalekohled na observatoři Paranal Evropské jižní observatoře (ESO) je vybaven čtyřmi lasery, aby mohl tuto turbulenci překonat. Lasery jsou naladěny na barvu, která excituje atomy sodíku ve velkých výškách zemské atmosféry, který po sobě zanechaly prolétající meteory. Zářící body sodíku působí jako umělé hvězdy, jejichž scintilace se neustále měří a předává pružnému zrcadlu, které se deformuje stokrát za sekundu, vyrovnává vliv atmosférické turbulence a ve výsledku umožňuje ostřejší obrazy. Snížení mrkání hvězd je rozvíjející se pole technologie, která v některých případech umožňuje ze země pořizovat snímky třídy Hubblova kosmického dalekohledu. Tato technika vedla také k dalším odvozeným aplikacím ve vědě lidského vidění, kde se využívá k získání velmi ostrých snímků sítnice.

Seznam odkazů v popisu

  1. Wikipedia: Astronomical_seeing
  2. Youtube.com: Fair Seeing Conditions
  3. ESO.org: Paranal Observatory
  4. ESO.org: European Souther Observatory
  5. ESO.org: 4 Laser Guide Star Facility - Four new stars to defeat atmospheric turbulence
  6. APOD: 2000-07-25 Proč se hvězdy mihotají
  7. Wikipedia: Sodium_layer
  8. NASA: 463940main_atmosphere-layers2_full.jpg
  9. AstroSurf.com: Orion Nebula and the 4 Laser Guide Stars - ESO Paranal Observatory, Chile
  10. Youtube.com: Adaptive Optics
  11. ESO.org: Neptune from the VLT with and without adaptive optics
  12. Wikipedia: Adaptive_optics
  13. APOD: 2018-10-09 NGC 1672: Spirální galaxie s příčkou z Hubbla
  14. APOD: 2020-12-06 M16: Pilíře stvoření hvězd
  15. NASA: What Is the Hubble Space Telescope?
  16. Alpao.com: Vision science

Štítky: Lasers, Adaptivní optika, Umělé hvězdy


39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »