Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  17. únor 2021

Astronomický snímek dne (APOD) - 17. únor 2021

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Sluneční sloup s horním tečným obloukem

Uznání a copyright: Mike Cohea

Toto není typický sluneční sloup. Před dvěma týdny ve městě Providence, Rhode Island, USA se ráno právě po východu Slunce fotograf podíval z okna a náhle strnul. Jeho úžas způsobil sluneční sloup, který se nahoře rozštěpil. Sluneční sloupy samotné jsou jednotlivé sloupce světla vycházející ze Slunce, způsobuje je sluneční světlo, které se odráží z kolébavých, šestibokých ledových plochých kotoučků, které se snášejí zemskou atmosférou a je vzácné je uvidět. O horních tečných obloucích je zase známo, že je způsobuje sluneční světlo lámané skrz malé padající šestiboké ledové tyčinky. Vidět sluneční sloup spojený s horním tečným obloukem je mimořádné a původně to chtělo udělat určitou analýzu, o co vlastně jde. Přední teorie praví, že takový sluneční sloup také vzniknul v komplexním a neobvyklém prostředí padajících malých ledových tyčinek. Málo lidí věří, že by se tak vzácný jev dal zase uvidět, nebýt rychle přemýšlejícího fotografa a kamery jeho chytrého telefonu na dosah.

Novinky z Marsu: Zpravodajství z přistání roveru NASA Perseverance.

Seznam odkazů v popisu

  1. Youtu.be: Providence by Drone in 4K
  2. Wikipedia: Rhode_Island
  3. CIA.gov: United States
  4. APOD: 2018-06-06 Sluneční sloup nad Norskem
  5. CatsHerdYou.com: Foto: Kočka před ventilátorem :-)
  6. NASA: Sun - Our Star
  7. APOD: 2019-12-27 Sekvence částečně zatmělého Slunce s odrazem
  8. AtOptics.co.uk: Plate Pillars - Formation
  9. NASA: What is Earth’s atmosphere?
  10. AtOptics.co.uk: Tangent Arcs - Solar altitude
  11. AtOptics.co.uk: Column Crystal Pillars
  12. APOD: 2006-02-05 Sluneční sloup v červené a fialové
  13. Wikipedia: Upper_and_lower_tangent_arcs
  14. AtOptics.co.uk: Pillars
  15. APOD: 2020-02-24 Měsíční korona, halo a oblouky nad Manitobou
  16. Wikipedia: File:Sharp_J-SH04_CP+_2011.jpg

Štítky: Sun Pillar, Tangent arc, Ledové krystaly


42. vesmírný týden 2026

42. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 12. 10. do 18. 10. 2026. Dorůstající Měsíc se objeví na večerní obloze a v neděli 18. října nastane první čtvrt. Na ranní obloze Mars dokončuje průchod hvězdokupou M44 (Jesličky). Nedaleko je Jupiter. Saturn je po opozici vidět celou noc. Venuše a Merkur zůstávají objekty pro denní pozorování. Slunce je aktivní, 10. října zasáhl Zemi výron koronální hmoty a vyvolal silnou geomagnetickou bouři a polární záře byla slabě vidět i z Česka. Z ISS se vrátila posádka Crew-12 a jihokorejská raketa Nuri vynesla družice NEONSAT. Před 50 lety skončil neúspěchem let Sojuzu 23.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Ngc 6888

NGC 6888 (také známá jako mlhovina Srpek nebo Caldwell 27) je emisní mlhovina v souhvězdí Labutě vzdálená od Země přibližně 4 700 světelných let. Objevil ji William Herschel 15. září 1792. Mlhovina je tvořena rychlým hvězdným větrem z Wolfovy–Rayetovy hvězdy s označením WR 136 (HD 192163), který se sráží s pomaleji se pohybující obálkou, kterou hvězda odvrhla, když se stala rudým obrem před zhruba 250 000 lety. Výsledkem srážky je obálka a dvě rázové vlny, jedna se šíří směrem ven a druhá dovnitř. Vlna šířící se dovnitř zahřívá hvězdný vítr na teploty, při kterých vyzařuje rentgenové záření. Je to objekt s malou plošnou jasností a nachází se přibližně 2,5 stupně jihozápadně od hvězdy Sadr (γ Cygni). Při pozorování velmi pomůže astronomický mlhovinový filtr (UHC nebo OIII). Za příznivých podmínek je možné objekt s pomocí filtru zahlédnout i v dalekohledu o průměru pouhých 80 mm. Větší dalekohledy (200 mm a větší) odhalí srpkovitý tvar, který se podobá znaku euro, díky čemuž se mlhovině někdy říká anglicky „Euro sign nebula“. Ústřední hvězda WR 136 má hvězdnou velikost 7,5 a je tak pozorovatelná i triedrem. Během pár tisíciletí se plyn tvořící mlhovinu rozptýlí do okolí a mlhovina tak vyhasne. Samotná hvězda WR 136 však během 100 tisíc let vybuchne jako supernova a vytvoří tak novou ještě působivější mlhovinu

Další informace »