Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  15. srpen 2021

Astronomický snímek dne (APOD) - 15. srpen 2021

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Déšť Perseid

Uznání a copyright: Luo Hongyang

Minulý týden na Zemi pršel kometární prach, tmavou oblohou se míhal každoroční meteorický roj Perseid. Tento kompozitní obraz se skládá z mnoha snímků pořízených ze stejného místa v noci maxima Perseid. Ten deštník ale nebyl potřeba jako štít proti meteorům, jelikož ty se téměř celé vypařují vysoko v zemské atmosféře. Mnoho z těch snímků obsahuje jednotlivé Perseidy a jeden ukazuje popředí poblíž města Jiuquan v čínské provincii Gansu. Hvězdné pozadí obsahuje centrální pás naší Galaxie, Mléčné dráhy, který je vidět téměř svisle a vlevo jsou vidět planety Jupiter a Saturn. Kometární prachové částice sice putují vzájemně téměř rovnoběžně, ale ve výsledku meteory roje zjevně zdánlivě vylétají z jediného bodu na obloze zvaného radiant ve stejnojmenném souhvězdí Persea. Snímek zachytil tak dlouhý úhel zorného pole, že je v trajektorii Perseid patrné zakřivení oblohy.

Pozoruhodná podání snímků pro APOD: Meteorický roj Perseid 2021.

Seznam odkazů v popisu

  1. Wikipedia: Perseids
  2. AMSmeteors.org: 11. Is there a chance of a meteor from a meteor shower or storm reaching the ground as a meteorite, and is it dangerous to observe meteor storms?
  3. NASA: Geminids start burninig up 63 miles above your head
  4. NASA: What is Earth’s atmosphere?
  5. APOD: 2021-08-14 Vesmírný ostrov a kosmický písek
  6. Wikipedia: Jiuquan
  7. Wikipedia: China
  8. Youtu.be: 3 Weeks in GANSU PROVINCE, CHINA (Intro)
  9. NASA: The Milky Way Galaxy
  10. APOD: 2020-09-07 Mléčná dráha nad Horou sv. Michala
  11. APOD: 2019-02-05 Perijovum 16: Průlet kolem Jupiteru
  12. APOD: 2020-04-19 Přibližování Cassini k Saturnu
  13. APOD: 2018-08-08 Animace: Meteorický roj Perseidy
  14. MathsIsFun.com: Parallel Lines, and Pairs of Angles
  15. NASA: Meteors & Meteorites
  16. Wikipedia: Radiant_(meteor_shower)
  17. Harvard.edu: Chandra: Perseus
  18. NASA: Perseids
  19. APOD: 2019-06-24 Antikrepuskulární paprsky se sbíhají na opačné straně od Slunce

Štítky: Meteorický roj, Perseidy, Radiant


39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »