Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  09. leden 2022

Astronomický snímek dne (APOD) - 09. leden 2022

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Jupiter z Hubbla a zmenšující se Velká rudá skvrna

Uznání: NASA, ESA, Hubble, OPAL Program, STScI; Processing: Karol Masztalerz

Co se stane s Jupiterovou Velkou rudou skvrnou? Plynný obr Jupiter je největší planetou Sluneční soustavy a jeho hmotnost je přibližně 320krát větší než hmotnost Země. Na Jupiteru se nachází jeden z největších a nejdéle trvajících známých bouřkových systémů, Velká rudá skvrna (GRS - Great Red Spot), která je vidět vlevo. GRS je tak velká, že by mohla pohltit Zemi, ovšem poslední dobou se zmenšuje. Srovnání s historickými záznamy ukazuje, že tato bouře nyní pokrývá jen třetinu plochy povrchu, kterou pokrývala před 150 lety. Program NASA OPAL (Outer Planets Atmospheres Legacy) v posledních letech bouři sleduje pomocí Hubblova kosmického dalekohledu. Hubblův snímek z programu OPAL ukazuje Jupiter v roce 2016 a je zpracovaný takovým způsobem, že červené odstíny vypadají docela živě. Moderní údaje o GRS ukazují, že bouře nadále zmenšuje velikost svého povrchu, ale také se mírně vertikálně zvyšuje. Budoucnost GRS nikdo nezná a pokud bude trend zmenšování pokračovat, tak existuje možnost, že GRS jednoho dne dokonce udělá to, co dělají jiné menší skvrny na Jupiteru a zmizí úplně.

Seznam odkazů v popisu

  1. NASA: Jupiter
  2. NASA: Planetary Fact Sheet - Ratio to Earth Values
  3. NASA: Jupiter’s Great Red Spot: A Swirling Mystery
  4. Wikipedia: Great_Red_Spot
  5. APOD: 2014-05-18 Jupiterova Velká rudá skvrna z Voyageru 1
  6. STScI.edu: Outer Planet Atmospheres Legacy (OPAL)
  7. NASA: Hubble Space Telescope
  8. SpaceTelescope.org: Jupiter from OPAL 2016
  9. APOD: 2018-02-21 Jupiter infračerveně z Hubbla
  10. Harvard.edu: Historical and Contemporary Trends in the Size, Drift, and Color of Jupiter's Great Red Spot
  11. Astronomy.com: Jupiter’s Great Red Spot is shrinking in length, but growing in height
  12. APOD: 2017-12-14 Střemhlav do Jupiteru
  13. SwRI.edu: THE STRIPE THAT DISAPPEARED
  14. Wp.com: Foto: Schovaná kočička :-)

Štítky: Jupiter, Velká rudá skvrna, Hubble


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »