Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  18. únor 2022

Astronomický snímek dne (APOD) - 18. únor 2022

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Tři hvězdokupy v Lodní zádi

Uznání a copyright: Dave Doctor

Galaktické, neboli otevřené hvězdokupy jsou mladé. Hejna hvězd se poblíž roviny Mléčné dráhy rodí spolu, ale jejich počty se slapovými vlnami a gravitačními interakcemi trvale zmenšují. Na tomto teleskopickém snímku jsou na více než 3 stupních tři pěkné příklady galaktických hvězdokup v jižním námořním souhvězdí Lodní zádi (Puppis). Vlevo dole je asi 5500 vzdálená hvězdokupa M46. Vpravo od středu je M47 vzdálená pouze 1600 světelných roků a NGC 2423 (nahoře) je daleko asi 2500 světelných roků. M46 s věkem asi 300 milionů let obsahuje v oblasti kolem 30 světelných roků několik set hvězd. Pozorné oko dokáže spatřit planetární mlhovinu NGC 2438, zhruba v poloze 11 hodin od M46. Ovšem centrální hvězda této mlhoviny je miliardy let stará a NGC 2438 je nejspíš jen objektem v popředí, který se náhodně promítá do blízkosti mladistvé M46. M47 je při věku asi 80 milionů let ještě mladší, menší a volněji vázaná hvězdokupa o velikosti asi 10 světelných roků. Hvězdokupa NGC 2423 dosahuje věku asi 750 milionů let. O NGC 2423 je známo, že obsahuje extrasolární planetu detekovanou na orbitě kolem rudého obra.

Seznam odkazů v popisu

  1. SEDS.org: Open Star Clusters
  2. Wikipedia: Open_cluster#Eventual_fate
  3. AstroBin.com: Dave & telescope: Three clusters in Puppis
  4. HawAstSoc.org: Puppis -- Stern of Argo Navis
  5. UniverseToday.com: Messier 46 – the NGC 2437 Open Star Cluster
  6. UniverseToday.com: Messier 47 – the NGC 2422 Open Star Cluster
  7. APOD: 2012-04-03 M46 a M47: Mladá a stará hvězdokupa
  8. Harvard.edu: White Dwarfs & Planetary Nebulas
  9. APOD: 2017-11-15 NGC 7789: Karolinina růže
  10. arXiv.org: Planets around evolved intermediate-mass stars. I. Two substellar companions in the open clusters NGC 2423 and NGC 4349

Štítky: Otevřená hvězdokupa, Galaktická kupa, M46, M47, Ngc2423, Ngc2438


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »