Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  18. únor 2022

Astronomický snímek dne (APOD) - 18. únor 2022

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Tři hvězdokupy v Lodní zádi

Uznání a copyright: Dave Doctor

Galaktické, neboli otevřené hvězdokupy jsou mladé. Hejna hvězd se poblíž roviny Mléčné dráhy rodí spolu, ale jejich počty se slapovými vlnami a gravitačními interakcemi trvale zmenšují. Na tomto teleskopickém snímku jsou na více než 3 stupních tři pěkné příklady galaktických hvězdokup v jižním námořním souhvězdí Lodní zádi (Puppis). Vlevo dole je asi 5500 vzdálená hvězdokupa M46. Vpravo od středu je M47 vzdálená pouze 1600 světelných roků a NGC 2423 (nahoře) je daleko asi 2500 světelných roků. M46 s věkem asi 300 milionů let obsahuje v oblasti kolem 30 světelných roků několik set hvězd. Pozorné oko dokáže spatřit planetární mlhovinu NGC 2438, zhruba v poloze 11 hodin od M46. Ovšem centrální hvězda této mlhoviny je miliardy let stará a NGC 2438 je nejspíš jen objektem v popředí, který se náhodně promítá do blízkosti mladistvé M46. M47 je při věku asi 80 milionů let ještě mladší, menší a volněji vázaná hvězdokupa o velikosti asi 10 světelných roků. Hvězdokupa NGC 2423 dosahuje věku asi 750 milionů let. O NGC 2423 je známo, že obsahuje extrasolární planetu detekovanou na orbitě kolem rudého obra.

Seznam odkazů v popisu

  1. SEDS.org: Open Star Clusters
  2. Wikipedia: Open_cluster#Eventual_fate
  3. AstroBin.com: Dave & telescope: Three clusters in Puppis
  4. HawAstSoc.org: Puppis -- Stern of Argo Navis
  5. UniverseToday.com: Messier 46 – the NGC 2437 Open Star Cluster
  6. UniverseToday.com: Messier 47 – the NGC 2422 Open Star Cluster
  7. APOD: 2012-04-03 M46 a M47: Mladá a stará hvězdokupa
  8. Harvard.edu: White Dwarfs & Planetary Nebulas
  9. APOD: 2017-11-15 NGC 7789: Karolinina růže
  10. arXiv.org: Planets around evolved intermediate-mass stars. I. Two substellar companions in the open clusters NGC 2423 and NGC 4349

Štítky: Otevřená hvězdokupa, Galaktická kupa, M46, M47, Ngc2423, Ngc2438


39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »