Galaktické, neboli otevřené hvězdokupy jsou mladé. Hejna hvězd se poblíž roviny Mléčné dráhy rodí spolu, ale jejich počty se slapovými vlnami a gravitačními interakcemi trvale zmenšují. Na tomto teleskopickém snímku jsou na více než 3 stupních tři pěkné příklady galaktických hvězdokup v jižním...
Galaktické neboli otevřené hvězdokupy jsou mladé. Tyto roje hvězd se zrodily zároveň poblíž roviny Mléčné dráhy, ale jejich počet se trvale zmenšuje, jelikož jsou členové kup z nich vymršťováni galaktickými slapy a gravitačními interakcemi. Tato jasná otevřená hvězdokupa, známá jako M46, má...
NGC 2438 je planetární mlhovina, plynový obal odvržený umírající, Slunci podobnou hvězdou starou miliardy let, jejíž centrální rezervoár vodíkového paliva se vyčerpal. NGC 2438 se nachází asi 3 000 světelných let daleko v námořním souhvězdí Lodní záď (Puppis). Je pozoruhodné, že NGC 2438 se...
Galaktické neboli otevřené hvězdokupy jsou poměrně mladé. Tyto shluky hvězd se rodí poblíž roviny Mléčné dráhy, ale jejich počty trvale klesají, jelikož se členové kup rozsévají gravitačními interakcemi po Galaxii. Tato jasná otevřená hvězdokupa známá jako M46 je stará jen asi 300 miliónů let a...
Galaktické, neboli otevřené hvězdokupy, jsou poměrně mladými uskupeními jasných, spolu zrozených hvězd poblíž roviny naší Mléčné dráhy. Dva pěkné příklady, které na obloze od sebe dělí asi jeden stupeň, jsou M46 (vlevo nahoře) ve vzdálenosti 5400 světelných let a M47 (vpravo dole) ve...
Galaktické, neboli otevřené hvězdokupy jsou mladé. Hejna hvězd se poblíž roviny Mléčné dráhy rodí spolu, ale jejich počty se slapovými vlnami a gravitačními interakcemi trvale zmenšují. Na tomto teleskopickém snímku jsou na více než 3 stupních tři pěkné příklady galaktických hvězdokup v jižním...
Galaktické neboli otevřené hvězdokupy jsou mladé. Tyto roje hvězd se zrodily zároveň poblíž roviny Mléčné dráhy, ale jejich počet se trvale zmenšuje, jelikož jsou členové kup z nich vymršťováni galaktickými slapy a gravitačními interakcemi. Tato jasná otevřená hvězdokupa, známá jako M46, má...
NGC 2438 je planetární mlhovina, plynový obal odvržený umírající, Slunci podobnou hvězdou starou miliardy let, jejíž centrální rezervoár vodíkového paliva se vyčerpal. NGC 2438 se nachází asi 3 000 světelných let daleko v námořním souhvězdí Lodní záď (Puppis). Je pozoruhodné, že NGC 2438 se...
Galaktické neboli otevřené hvězdokupy jsou poměrně mladé. Tyto shluky hvězd se rodí poblíž roviny Mléčné dráhy, ale jejich počty trvale klesají, jelikož se členové kup rozsévají gravitačními interakcemi po Galaxii. Tato jasná otevřená hvězdokupa známá jako M46 je stará jen asi 300 miliónů let a...
Galaktické, neboli otevřené hvězdokupy, jsou poměrně mladými uskupeními jasných, spolu zrozených hvězd poblíž roviny naší Mléčné dráhy. Dva pěkné příklady, které na obloze od sebe dělí asi jeden stupeň, jsou M46 (vlevo nahoře) ve vzdálenosti 5400 světelných let a M47 (vpravo dole) ve...
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.
Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“ 12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé
Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.
