Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  12. červenec 2022

Astronomický snímek dne (APOD) - 12. červenec 2022

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Noční svítící oblaka nad Paříží

Uznání a copyright: Bertrand Kulik

Je sezóna severních noční svítících oblaků. Noční svítící oblaka se skládají z malých ledových krystalků tvořících se pouze za specifických podmínek ve vyšších vrstvách atmosféry a mohou být viditelná na konci léta při západu Slunce, když jsou osvětlena slunečním světlem zespodu. Noční svítící oblaka jsou nejvyšší známá oblaka a dnes jsou již prokázaná jako polární mezosférické oblaka pozorovaná ze země. Přestože jsou noční svítící oblaka od roku 2007 pozorována pomocí družice NASA AIM, tak toho o nich zůstává mnoho neznámého a jsou předmětem aktivního výzkumu. Na snímku jsou vidět rozsáhlá zvlněná noční svítící oblaka plující nad francouzskou Paříží. Z několika severních lokalit jsou již letos hlášeny zvláště živé úkazy nočních svítících mraků.
Poznámka překladatele: Noční svítící oblaka lze pozorovat většinou v letních měsících, nejen na konci léta.

Seznam odkazů v popisu

  1. APOD: 2019-06-26 Noční svítící oblaka, reflexe a siluety
  2. Wikipedia: Noctilucent_cloud
  3. Weather.com: Noctilucent Clouds: Earth's Highest Clouds Are Now in View in Parts of the Northern Hemisphere
  4. Wikipedia: Polar_mesospheric_clouds
  5. NASA: Strange Clouds
  6. NASA: AIM - Aeronomy of Ice in the Mesosphere
  7. Harvard.edu: Waves at the edge of space revealed by noctilucent cloud observations using camera and lidar
  8. Flickr.com: Bertrand Kulik: Noctiluques Parisiens
  9. LiveScience.com: Silver Lining? Rare Night-Shining Clouds Are Becoming More Common
  10. Wikipedia: France
  11. Youtube.com: Travel Paris in a Minute - Aerial Drone Video | Expedia
  12. SpaceWeatherGallery.com: nlc_gallery
  13. IstockPhoto.com: Foto: Kočka s brýlemi :-)
  14. APOD: 2019-07-26 Nebeské žilky

Štítky: Paris, Noční svítící oblaka, Polar mesospheric clouds


39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »