Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  17. červenec 2022

Astronomický snímek dne (APOD) - 17. červenec 2022

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Europa a Jupiter z Voyageru 1

Uznání: NASA, Voyager 1, JPL, Caltech; Processing & License: Alexis Tranchandon / Solaris

Co jsou to ty skvrny na Jupiteru? Ta největší a nejvzdálenější vpravo od středu je Velká rudá skvrna, obrovský bouřkový systém, který na Jupiteru zuří už možná od té doby, co si jej povšiml Giovanni Cassini před 357 lety. Doposud není známo, proč je tato Velká skvrna červená. Skvrna vlevo dole je jeden z největších měsíců Jupiteru: Europa. Snímky z Voyageru v roce 1979 podpořily hypotézu, že Europa má podpovrchový oceán, a tudíž by mohla být vhodným místem k pátrání po mimozemském životě. Ale co ta tmavá skvrna vpravo nahoře? To je stín jiného Jupiterova velkého měsíce: Io. Voyager 1 objevil, že měsíc Io je natolik vulkanický, že tam nebyly nalezeny žádné impaktní krátery. Pro vytvoření tohoto snímku bylo zpracováno a sloučeno 16 záběrů z průletu Voyageru 1 v roce 1979. Sonda Voyager 1 odstartovala ze Země v září před 45 lety a zahájila vůbec největší výzkum Sluneční soustavy.
Oprava: Ilja Šín správně upozornil, že Voyager 1 odstartoval z technických důvodů před 45 lety až v září, konkrétně 5. září 1977.

Stáhněte si zdarma: Plakáty s Voyagerem.

Seznam odkazů v popisu

  1. Wikipedia: Great_Red_Spot
  2. APOD: 2014-05-18 Jupiterova Velká rudá skvrna z Voyageru 1
  3. NASA: Jupiter
  4. Wikipedia: Giovanni_Domenico_Cassini
  5. Wikipedia: 1665
  6. NASA: Jupiter’s Great Red Spot: A Swirling Mystery
  7. Wikipedia: Europa_(moon)
  8. APOD: 2003-11-20 Voyager ve vzdálenosti 90 AJ
  9. NASA: Europa - Ocean moon
  10. NASA: 100th Anniversary of the Shapley - Curtis Great Debate
  11. PinImg.com: Foto: Černá a bílá kočka :-)
  12. NASA: Io - Most vulcanically active spot in the Solar system
  13. APOD: 2014-03-30 Io v pravých barvách
  14. APOD: 2014-10-21 Mimas: Malý měsíc s velkým kráterem
  15. Flickr.com: Solaris: Europa over Jupiter's great red spot
  16. NASA: Voyager
  17. Youtube.com: Celebrating Voyager’s 40 Years in Space with Ed Stone
  18. NASA: Voyager – 45 Years in Space
  19. APOD: 2017-09-02 Voyager s Mléčnou dráhou
  20. APOD: 2017-02-11 Portrét Sluneční soustavy

Štítky: Europa, Jupiter, Velká rudá skvrna


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »