Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  23. říjen 2022

Astronomický snímek dne (APOD) - 23. říjen 2022

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Mléčná dráha a zvířetníkové světlo nad australskými vížkami

Uznání a copyright: Jingyi Zhang

Co je to za podivný svět? Země! Na snímku jsou v popředí vížky (Pinnacles), neobvyklé skalní hroty v národním parku Nambung v Západní Austrálii. Tvoří je starodávné mořské skořápky (vápenec), ale jak tyto malebné vížky velikosti člověka vznikly, zůstává předmětem výzkumu. Toto malebné panorama bylo zachyceno v září 2017. Od obzoru uprostřed snímku stoupá pruh zvířetníkového světla, což je sluneční světlo odrážené zrnky prachu, které obíhají mezi planetami ve Sluneční soustavě. Nahoře se vypíná centrální oblouk naší Galaxie Mléčné dráhy. Na noční obloze jsou v pozadí vidět planety Jupiter a Saturn, stejně jako některé slavné hvězdy.

Seznam odkazů v popisu

  1. APOD: 2015-02-23 Mléčná dráha nad arizonskými muchomůrkami
  2. APOD: 2012-10-17 Polární záře nad gejzírem White Dome
  3. APOD: 2015-01-26 Mléčná dráha nad skalní formací Sedm siláků
  4. APOD: 2015-04-12 Strážci Arktidy
  5. APOD: 2013-05-05 Bouřkový mrak supercela nad Montanou
  6. Wikipedia: The_Pinnacles_(Western_Australia)
  7. Wikipedia: Nambung_National_Park
  8. Wikipedia: Australia
  9. ScienceLearn.org.nz: History of limestone uses – timeline
  10. Youtube.com: The Pinnacles Drone Veiw
  11. Wikipedia: The_Pinnacles_(Western_Australia)
  12. Dig-In.com.au: Foto: Šťastný pes :-)
  13. APOD: 2014-09-11 Zvířetníkové světlo před úsvitem
  14. NASA: Solar System and Beyond Overview
  15. AtlasOfTheUniverse.com: The Universe within 50000 Light Years - The Milky Way Galaxy
  16. NASA: Jupiter - Twice as massive as all the other planets combined
  17. NASA: Saturn
  18. NASA: Stars

Štítky: Vížky, Zvířetníkové světlo, Mléčná dráha


39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »