Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  04. květen 2023

Astronomický snímek dne (APOD) - 04. květen 2023

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Galaxie, výtrysk a slavná černá díra

Uznání: NASA, JPL-Caltech, Event Horizon Telescope Collaboration

Jasná eliptická galaxie Messier 87 (M87) je domovem superhmotné černé díry, kterou v roce 2017 zachytil celoplanetární pozemský dalekohled EHT (Event Horizon Telescope) na vůbec prvním snímku černé díry. M87 je obří galaxií v Kupě galaxií v Panně ve vzdálenosti asi 55 milionů světelných roků a na tomto infračerveném snímku ze Spitzerova kosmického dalekohledu je vykreslená v modrých odstínech. Ačkoli se M87 jeví převážně jako beztvará a připomíná mračno, tak Spitzerův snímek zaznamenává detaily relativistických výtrysků vyrážejících z centrální oblasti galaxie. Na vloženém snímku vpravo nahoře je vidět, že výtrysky samotné měří tisíce světelných roků. Jasnější výtrysk, který je vidět vpravo, se přibližuje k nám. Naproti tomu ráz vytvořený jinak neviditelným vzdalujícím se výtryskem osvětluje slabší oblouk materiálu. Historický obraz černé díry na vloženém snímku vpravo dole je vidět v kontextu ve středu obří galaxie a relativistických výtrysků. Superhmotná černá díra obklopená materiálem, který padá dovnitř, je zdrojem obrovské energie pohánějící relativistické výtrysky z centra aktivní galaxie M87, byť na Spitzerově snímku není rozlišená. Snímek M87 pořízený dalekohledem Event Horizon Telescope byl nyní vylepšen a ukazuje ostřejší pohled na slavnou superhmotnou černou díru.

V NASA: Týden černých děr

Seznam odkazů v popisu

  1. APOD: 2010-05-20 M87: Eliptická galaxie s výtryskem
  2. EventHorizonTelescope.org: Blog
  3. NASA: Spitzer Captures Messier 87
  4. APOD: 2004-12-11 Energetický výtrysk v M87
  5. APOD: 2019-04-11 První horizont -obraz černé díry v měřítku
  6. NASA: NASA Animation Sizes Up the Universe’s Biggest Black Holes
  7. NASA: Telescopes Unite in Unprecedented Observations of Famous Black Hole
  8. NOIRLab.edu: A Sharper Look at the First Image of a Black Hole

Štítky: M81, Černá díra, Horizont událostí


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »