Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  11. duben 2019

Astronomický snímek dne (APOD) - 11. duben 2019

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

První horizont -obraz černé díry v měřítku

Uznání: Event Horizon Telescope Collaboration

Jak vypadá černá díra? Radioteleskopy na celé zeměkouli koordinovaly svá pozorování černých děr s největšími známými horizonty událostí, aby zjistily, jak vypadají. Černé díry samotné jsou pouze černé, ale o těchto monstrózních atraktorech je známo, že je kolem nich zářící plyn. První takový snímek byl zveřejněn včera a rozlišuje oblast kolem černé díry ve středu galaxie M87 v lepším měřítku, než je její očekávaný horizont událostí. Tmavá centrální oblast na snímku není horizont událostí, ale spíše stín černé díry, centrální oblast emitujícího plynu ztemnělá gravitací centrální černé díry. Rozměr a velikost stínu na jasném plynu u horizontu událostí je určen silným odklonem gravitační čočkou a rotací černé díry. Rozlišením tohoto stínu černé díry dalekohled horizontu událostí ETH (Event Horizon Telescope) posílil důkazy, že Einsteinova gravitace funguje dokonce i v extrémních oblastech a poskytuje tak jasný dkaz, že M87 má centrální rotující černou díru o hmotnosti asi 6 miliard Sluncí. Dalekohled EHT ještě neskončil, další pozorování mají přinést ještě vyšší rozlišení, lepší sledování proměnnosti a mají prozkoumat bezprostřední okolí černé díry ve středu naší Galaxie Mléčné dráhy.

Seznam odkazů v popisu

  1. Wikipedia: Radio_telescope
  2. AmazonAWS.com: Foto: síť radioteleskopů ETH
  3. NASA: Black Holes
  4. Wikipedia: Event_horizon#Event_horizon_of_a_black_hole
  5. Wikipedia: Black
  6. ESO.org: Taking the First Picture of a Black Hole
  7. NSF.gov: Exploring Black Holes
  8. APOD: 2010-05-20 M87: Eliptická galaxie s výtryskem
  9. Forbes.com: Black Holes Are Real And Spectacular, And So Are Their Event Horizons
  10. IoP.org: Focus on the First Event Horizon Telescope Results
  11. ESA.int: Black Hole Shadows
  12. Youtube.com: The Unreasonable Efficiency of Black Holes
  13. NASA: Black Holes and Neutron Stars
  14. IoP.org: First M87 Event Horizon Telescope Results. I. The Shadow of the Supermassive Black Hole
  15. EventHorizonTelescope.org: Event Horizon Telescope
  16. Wikipedia: General_relativity
  17. Youtu.be: A Quick Look at Capturing the First image of a Black Hole Event Horizon
  18. SI.edu: Chandra Captures X-rays in Coordination with Event Horizon Telescope
  19. EventHorizonTelescope.org: EHT
  20. 123rf.com: Foto: kočička a mikroskop :-)
  21. APOD: 2001-10-29 Rotující černá díra a MCG-6-30-15
  22. APOD: 2018-07-29 Cesta do středu Galaxie
  23. NASA: The Milky Way Galaxy

Štítky: Černá díra, Dalekohled obzoru událostí, Shadow


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »