Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  11. červenec 2023

Astronomický snímek dne (APOD) - 11. červenec 2023

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Sluneční skvrny na aktivním Slunci

Uznání: NASA, SDO; Processing & Copyright: Şenol Şanlı

Proč je naše Slunce tak aktivní právě teď? Nikdo s jistotou neví. Zvýšení povrchové aktivity se očekávalo, protože se naše Slunce blíží k slunečnímu maximu v roce 2025. Nicméně minulý měsíc na našem Slunci vzniklo více slunečních skvrn než v kterémkoli měsíci během celého předchozího jedenáctiletého slunečního cyklu, a to dokonce již od roku 2002. Tento obrázek se skládá ze snímků pořízených každý den od ledna do června sluneční observatoří NASA SDO (Solar Dynamic Observatory). Vykazuje velké množství slunečních skvrn, jednotlivé velké skvrny lze sledovat po slunečním disku zleva doprava v průběhu přibližně dvou týdnů. Jak sluneční cyklus pokračuje, sluneční skvrny se obvykle objevují blíže k rovníku. Sluneční skvrny jsou jen jedním ze způsobů, jakým naše Slunce projevuje povrchovou aktivitu, dalším jsou vzplanutí a výrony koronální hmoty (CME), které vyvrhují částice do sluneční soustavy. Protože tyto částice mohou ovlivnit kosmonauty a elektroniku, má sledování povrchových poruch více než jen estetickou hodnotu. Naproti tomu může mít sluneční aktivita velmi vysokou estetickou hodnotu, když v zemské atmosféře vyvolá polární záři.

Seznam odkazů v popisu

  1. SpaceWeather.com: ISES: Sunspot number 2002-2023
  2. NASA: Sun - Our Star
  3. Wikipedia: Solar_maximum
  4. APOD: 2023-05-17 Sluneční skvrna se světelným mostem
  5. LiveScience.com: How the Sun's 11-Year Solar Cycle Works
  6. Instagram.com: snlsanli: 07-07-2023 Güneş Lekeleri- Sunspots Ocak-Şubat-Mart-Nisan-Mayıs-Haziran. Güneş lekeleri 21 yılın en üst seviyesine çıktı.
  7. NASA: NASA
  8. NASA: Solar Dynamic Observatory
  9. Wikipedia: Spörer's_law
  10. APOD: 2014-10-22 Sršení skupiny slunečních skvrn AR 2192 Crackles
  11. APOD: 2018-09-02 Silné sluneční vzplanutí
  12. NASA: CME Week: The Difference Between Flares and CMEs
  13. NASA: Solar System
  14. PinImg.com: Foto: Kočička v rybím klobouku :-)
  15. NASA: The Heliopedia

Štítky: Sluneční skvrny, Slunce, Solar cycle


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »