< >
Zobrazit fotku v originálním rozlišení v nové záložce

Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  12. červenec 2023

Astronomický snímek dne (APOD) - 12. červenec 2023

Roztáhnout stránkuZúžit stránku
předchozínásledující

Prstence a příčka spirální galaxie NGC 1398

Uznání: Mark Hanson; Data: Mike Selby

Proč mají některé spirální galaxie kolem středu prstenec? Spirální galaxie NGC 1398 má nejen prstenec korálků hvězd, plynu a prach kolem svého středu, ale také příčku hvězd a plynu přes svůj střed a spirální ramena, která se dále od něj jeví jako stuhy. Na tomto hlubokém snímku je velká spirální galaxie zobrazena do působivých detailů. NGC 1398 leží ve vzdálenosti asi 65 milionů světelných roků, což znamená, že světlo, které dnes vidíme, tuto galaxii opustilo v době, kdy ze Země mizeli dinosauři. Tato fotogenická galaxie je vidět malým dalekohledem v souhvězdí Pece (Fornax). Prstenec poblíž středu je pravděpodobně expandující hustotní vlna tvoření hvězd, způsobená buď gravitačním setkáním s jinou galaxií, nebo vlastní gravitační asymetrií galaxie.

Seznam odkazů v popisu

  1. Wikipedia: NGC_1398
  2. APOD: 2017-07-10 Spirální galaxie NGC 1512: Prstenec kolem jádra
  3. APOD: 2003-07-06 Fraktální mezihvězdný prach zblízka
  4. APOD: 2022-10-16 Spirální galaxie NGC 1300 s příčkou
  5. Instagram.com: hansonastronomy1: NGC 1398 is an isolated barred spiral galaxy with a double ring structure.
  6. APOD: 2017-12-26 Spirální galaxie NGC 1232
  7. Harvard.edu: The Barred Spiral Galaxy NGC 1398 and Its Pattern Speed
  8. NASA: What Is a Light-Year?
  9. NASA: Earth
  10. Wikipedia: Cretaceous–Paleogene extinction event
  11. EtsyStatic.com: Foto: Vymóděná kočička :-)
  12. Wikipedia: Fornax
  13. APOD: 2017-08-07 Spirální galaxie NGC 1512: Vnitřní prstenec
  14. Wikipedia: Density_wave_theory
  15. APOD: 2013-05-14 Srážky galaxií: Simulace versus pozorování
  16. Wikipedia: Ring_galaxy#Bar_instability

Autoři a správci: Robert Nemiroff (MTU) & Jerry Bonnell (UMCP); český překlad Josef Chlachula
NASA Official: Phillip Newman Specific rights apply. NASA Web Privacy Policy and Important Notices
A service of: ASD at NASA / GSFC & Michigan Tech. U.


Odkaz na originální APOD

Náhodný APOD
Štítky: NGC 1398, Spirální galaxie, Prstence, Bar

39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »