Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  14. leden 2024

Astronomický snímek dne (APOD) - 14. leden 2024

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Dračí polární záře nad Islandem

Uznání a copyright: Jingyi Zhang & Wang Zheng

Viděli jste někdy draka na obloze? Přestože skuteční létající draci neexistují, na obloze nad Islandem se v roce 2019 vyvinula obrovská polární záře ve tvaru draka. Za tuto polární záři mohla díra ve sluneční koróně, která vyvrhla nabité částice do slunečního větru, který pak následoval proměnlivé meziplanetární magnetické pole až do zemské magnetosféry. Některé z těchto částic nakonec dopadly do zemské atmosféry, excitovaly atomy, které následně vyzářily světlo polární záře. Tato ikonická podívaná byla natolik úchvatná, že se na ni vyběhla podívat i matka fotografa, která je zachycena v popředí. Jak se blíží sluneční maximum v roce 2025, tak naše aktivní Slunce nadále vykazuje neobvykle vysoký počet protuberancí, filamentů, slunečních skvrn a velkých aktivních oblastí.

Seznam odkazů v popisu

  1. Wikipedia: Dragon
  2. SpaceWeather.com: You are viewing the page for Feb. 6, 2019
  3. NASA: What Is an Aurora?
  4. APOD: 2010-08-28 Díra ve Slunci
  5. APOD: 2017-09-20 Velká korona
  6. APOD: 2000-03-18 Vítr ze Slunce
  7. SpaceWeather.com: The Interplanetary Magnetic Field
  8. NASA: Magnetospheres
  9. NASA: Image: Earth atmosphere
  10. NASA: Understanding the Atom
  11. StaticFlickr.com: Foto: kočička :-)
  12. Wikipedia: Solar_maximum
  13. NOAA.gov: SOLAR CYCLE PROGRESSION
  14. APOD: 2022-02-16 Sluneční protuberance jak Eiffelova věž
  15. APOD: 2022-09-13 Dlouhý hadovitý filament na Slunci
  16. NASA: Sunspots and Solar Flares
  17. APOD: 2014-10-22 Sršení skupiny slunečních skvrn AR 2192 Crackles

Štítky: Polární záře, Iceland, Magnetosphere


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »