Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  08. březen 2024

Astronomický snímek dne (APOD) - 08. březen 2024

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Zóna Tarantule

Uznání a copyright: Processing - Robert Gendler
Data - Hubble Tarantula Treasury, European Southern Observatory, James Webb Space Telescope, Amateur Sources

Mlhovina Tarantule, též známá jako 30 Doradus, má průměr více než tisíc světelných roků a je obří hvězdotvornou oblastí v blízké satelitní galaxii Velké Magellanovo mračno. Je to největší a nejbouřlivější oblast tvorby hvězd ve vzdálenosti asi 180 tisíc světelných roků, jakou známe v celé Místní skupině galaxií. Kosmický pavoukovec se prostírá na tomto nádherném pohledu, který se skládá z obrazových dat z velkých vesmírných i pozemních teleskopů. Za záři mlhoviny a formování pavoučích vláken může intenzivní záření, hvězdný vítr a výbuchy supernov v centrální mladé hvězdokupě hmotných hvězd v Tarantuli (NGC 2070), která je katalogizovaná jako R136. V okolí Tarantule se nacházejí další hvězdotvorné oblasti s mladými hvězdokupami, filamenty a rozfouknutá mračna ve tvaru bublin. Snímek také obsahuje místo nejbližší supernovy v moderní době SN 1987A vpravo dole. Toto bohaté zorné pole se rozprostírá asi na 2 stupních neboli 4 úplňcích v jižním souhvězdí Mečouna (Doradus). Kdyby byla mlhovina Tarantule blíže, řekněme ve vzdálenosti 1500 světelných roků, jako je tomu v případě naší vlastní hvězdotvorné mlhoviny Orion v Mléčné dráze, zabrala by polovinu oblohy.

Seznam odkazů v popisu

  1. SEDS.org: NGC 2070 - The Tarantula Nebula, 30 Doradus, Looped Nebula
  2. APOD: 2017-10-13 Pod galaxií
  3. RobGendlerAstropics.com: The Tarantula Nebula, NGC 2070
  4. APOD: 2022-09-07 Hvězdy z R136 v Tarantuli z Webba
  5. APOD: Tarantula-HST-ESO-annotated1800.jpg
  6. APOD: 2008-03-27 Komplex N44
  7. NASA: Webb Finds Evidence for Neutron Star at Heart of Young Supernova Remnant
  8. HawAstSoc.org: Dorado -- What Hawaiians call the Mahi-mahi
  9. APOD: 2015-11-04 Velká mlhovina v Orionu M42

Štítky: Tarantula nebula, Ngc2070, 30 Doradus, Lmc


12. vesmírný týden 2026

12. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 3. do 22. 3. 2026. Měsíc bude v novu. Večer je už dobře vidět Venuše. Jupiter a Uran jsou večer vysoko i za tmy. Ráno se začne objevovat velmi nízko Merkur. Aktivita Slunce je nízká, ale v období rovnodennosti jsou v severských státech vidět pěkné polární záře i díky rychlému slunečnímu větru z koronálních děr. Večer nám slábne kometa Wierzchos a zjasňuje špatně viditelná MAPS, ráno nabízí rychle zjasňující R3 PanSTARRS. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, tedy doslova pozorovací maraton. 20. března nám Slunce překročí nebeský rovník a začne astronomické jaro. NASA oznámila přípravy na start mise Artemis II 1. dubna. Vývoz SLS již tento týden. Firefly Aerospace úspěšně otestovala vylepšený nosič Firefly Alpha. K ISS se přeci jen ještě v březnu má vydat nákladní Progress MS-33. Opravy na Bajkonuru jsou prý u konce. Před 100 lety začaly testy kapalinových raket.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Alcyone

Snímek zachycuje hvězdu Alcyone (\eta Tauri), nejjasnějšího člena slavné otevřené hvězdokupy Plejády (M45) v souhvězdí Býka. Alcyone je horký modrobílý obr, který září přibližně 2 400krát svítivěji než naše Slunce a nachází se ve vzdálenosti zhruba 440 světelných let. Hvězda je obklopena jemným mezihvězdným prachem, který odráží její intenzivní modré světlo a vytváří tak charakteristickou reflexní mlhovinu typickou pro celou tuto hvězdokupu.

Další informace »