Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  08. březen 2024

Astronomický snímek dne (APOD) - 08. březen 2024

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Zóna Tarantule

Uznání a copyright: Processing - Robert Gendler
Data - Hubble Tarantula Treasury, European Southern Observatory, James Webb Space Telescope, Amateur Sources

Mlhovina Tarantule, též známá jako 30 Doradus, má průměr více než tisíc světelných roků a je obří hvězdotvornou oblastí v blízké satelitní galaxii Velké Magellanovo mračno. Je to největší a nejbouřlivější oblast tvorby hvězd ve vzdálenosti asi 180 tisíc světelných roků, jakou známe v celé Místní skupině galaxií. Kosmický pavoukovec se prostírá na tomto nádherném pohledu, který se skládá z obrazových dat z velkých vesmírných i pozemních teleskopů. Za záři mlhoviny a formování pavoučích vláken může intenzivní záření, hvězdný vítr a výbuchy supernov v centrální mladé hvězdokupě hmotných hvězd v Tarantuli (NGC 2070), která je katalogizovaná jako R136. V okolí Tarantule se nacházejí další hvězdotvorné oblasti s mladými hvězdokupami, filamenty a rozfouknutá mračna ve tvaru bublin. Snímek také obsahuje místo nejbližší supernovy v moderní době SN 1987A vpravo dole. Toto bohaté zorné pole se rozprostírá asi na 2 stupních neboli 4 úplňcích v jižním souhvězdí Mečouna (Doradus). Kdyby byla mlhovina Tarantule blíže, řekněme ve vzdálenosti 1500 světelných roků, jako je tomu v případě naší vlastní hvězdotvorné mlhoviny Orion v Mléčné dráze, zabrala by polovinu oblohy.

Seznam odkazů v popisu

  1. SEDS.org: NGC 2070 - The Tarantula Nebula, 30 Doradus, Looped Nebula
  2. APOD: 2017-10-13 Pod galaxií
  3. RobGendlerAstropics.com: The Tarantula Nebula, NGC 2070
  4. APOD: 2022-09-07 Hvězdy z R136 v Tarantuli z Webba
  5. APOD: Tarantula-HST-ESO-annotated1800.jpg
  6. APOD: 2008-03-27 Komplex N44
  7. NASA: Webb Finds Evidence for Neutron Star at Heart of Young Supernova Remnant
  8. HawAstSoc.org: Dorado -- What Hawaiians call the Mahi-mahi
  9. APOD: 2015-11-04 Velká mlhovina v Orionu M42

Štítky: Tarantula nebula, Ngc2070, 30 Doradus, Lmc


12. vesmírný týden 2026

12. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 3. do 22. 3. 2026. Měsíc bude v novu. Večer je už dobře vidět Venuše. Jupiter a Uran jsou večer vysoko i za tmy. Ráno se začne objevovat velmi nízko Merkur. Aktivita Slunce je nízká, ale v období rovnodennosti jsou v severských státech vidět pěkné polární záře i díky rychlému slunečnímu větru z koronálních děr. Večer nám slábne kometa Wierzchos a zjasňuje špatně viditelná MAPS, ráno nabízí rychle zjasňující R3 PanSTARRS. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, tedy doslova pozorovací maraton. 20. března nám Slunce překročí nebeský rovník a začne astronomické jaro. NASA oznámila přípravy na start mise Artemis II 1. dubna. Vývoz SLS již tento týden. Firefly Aerospace úspěšně otestovala vylepšený nosič Firefly Alpha. K ISS se přeci jen ještě v březnu má vydat nákladní Progress MS-33. Opravy na Bajkonuru jsou prý u konce. Před 100 lety začaly testy kapalinových raket.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Kometa C/2025 R3 (PANSTARRS).

Kometa C/2025 R3 (PANSTARRS). Měřítko snímku je 6.8 arcsec/px, sever je nahoře, východ vlevo. Nastupující nízká oblačnost, přicházející od východu, znemožnila pořídit všech 60 plánovaných expozic, použitelných zůstalo jen 17. Přesto se kometu nízko nad obzorem (zhruba 11 stupňů) podařilo zachytit.

Další informace »