Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  31. březen 2024

Astronomický snímek dne (APOD) - 31. březen 2024

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Úplné zatmění Slunce na spodku světa

Uznání a copyright: Petr Horálek (ESO Photo Ambassador, Inst. of Physics in Opava) ; Acknowledgement: Xavier Jubier

Na konci roku 2021 došlo k úplnému zatmění Slunce viditelnému pouze na konci Země. K zachycení neobvyklého úkazu vzlétla letadla pod zataženou mořskou krajinou Jižního oceánu. Tento efektní snímek zachytil jasnou skvrnu vnější sluneční korony s tmavou skvrnou Měsíce, který se posunul doprostřed. V levé spodní části snímku je vidět křídlo a motor letadla, zatímco ještě dál vlevo je vidět další letadlo pozorující zatmění. Tmavá oblast oblohy kolem zatmělého Slunce se nazývá stínový kužel. Je tmavý, protože se díváte do dlouhého válce vzduchu zastíněného Měsícem. Při pečlivé prohlídce zatmělého Slunce odhalíte hned vpravo planetu Merkur. Abyste uviděli příští úplné zatmění Slunce, nebudete muset cestovat až na konec Země. Dráha úplného zatmění projde 8. dubna 2024, tedy za něco málo přes týden, Severní Amerikou.

Zpravodajství NASA: Úplné zatmění Slunce 8. dubna 2024.

Seznam odkazů v popisu

  1. APOD: 2024-03-10 Úplné zatmění na konci světa
  2. Wikipedia: Southern_Ocean
  3. Instagram.com: petrhoralek: Tired, stressed, but truly happy. This was worth it all the troubles... Today's "eclipse traffic" over Antarctica.
  4. APOD: 2017-09-20 Velká korona
  5. APOD: 2017-08-20 Zrychlené video: Úplné zatmění Slunce
  6. NASA: Airplanes
  7. APOD: 2013-05-13 Částečné zatmění Slunce s letadlem
  8. NASA: What Is a Solar Eclipse?
  9. APOD: 2010-08-04 Kužel stínu zatmění nad Patagonií
  10. APOD: 2003-11-27 Dlouhý stín Měsíce
  11. Kym-Cdn.com: Foto: Kočka hledí do mikroskopu :-)
  12. APOD: 2020-07-08 Sodíkový ohon Merkuru
  13. TimeAndDate.com: What the Eclipse Will Look Like Near the Maximum Point
  14. AAS.org: Eclipse America 2024
  15. Wikipedia: North_America

Štítky: Total solar eclipse, Shadow cone, Airplane


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »