Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  02. duben 2015

Astronomický snímek dne (APOD) - 02. duben 2015

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Sova a galaxie

Uznání a copyright: Christoph Kaltseis - Poem: Apologies to Edward Lear

The Owl and the Galaxy

The Owl and the Galaxy sail these skies
With blue and yellow star.

They go together beneath the Big Dipper,
If you wonder where they are.

The Galaxy's light shines through the night,
Ten millions of light-years away.

But never fear the Owl is near,
Inside the Milky Way.

A cosmic shroud, the Owl is proud,
its central star a must.

And the spiral Galaxy lies on edge
To show off all its dust,
Its dust,
Its dust,
To show off all its dust.

- = O = -

Luděk Pokluda:                           

O Sově a Galaxii

Modrá sova s galaxií se na obloze nepřekryjí.
Mají kolem sebe špendlíčky, žluté a modré hvězdičky.
Plují pod vozem velikým,
Když se zeptáš kde a s kým?

Zazáří galaxie v časech večerních,
Z dálav deseti milionů let světelných.

Však neboj se již, vždyť sova je blíž,
je v naší Mléčné dráze, kam dohlédne se snáze.
Jak hrdý druh, kol sovy je pruh,
oba si hvězda stežejní svou gravitací připevní.

Spirála Galaxie na bok se povalí,
Svůj prach na odiv odhalí.

Jen prach
Ten prach
Všechen svůj prach.



- = O = -

Pavel Šebela:                           
Sova a galaxie, plují si nebem,
společně se žlutou a modrou stálicí,
pod velkým vozem, jenž se nad nimi tyčí
chceme-li vědět kde vlastně být ráčí

Světlo galaktické v noci sem svítí
10 milionů světelných let sem letí

Ale nemějte obavy, sova je blízko
uvnitř Mléčné dráhy, má svoje hnízdo

Svými křídly hrdě skrývá
centrální hvězdu z níž právě vzniká

A spirální galaxie na hraně ležící
ukazuje její prach, uvnitř se kupící
její prach
její prach
všechen její prach.



- = O = -

Jan Poslušný:                           

Sova a Galaxie.

Obě plují oblohou spolu.
Kde že jsou?

Poblíže modré a žluté hvězdy Velkého Vozu jsou.
Světlo Galaxie prosvítilo nocí deset milionů let dlouhou.

Sova zasvítí spolu s Mléčné Dráhy svitem,
bez obav z pohasnutí.

Pyšná je Sova na svůj kosmický rubáš,
hlavní se přec stala hvězdou.

Vždyť ta Galaxie leží až na pokraji,
chlubí se jejímu prachu,
chlubí se veškerému, nicotnému prachu.



- = O = -

Josef Brožík:                           

Sova a galaxie

Sova a galaxie na nebi jdou
pod Velkým vozem pospolu oblohou
se dvěma hvězdami žlutou a modrou
kdyby jsi přemýšlel, kde býti mohou.

Daleko miliony let cest světla
galaktické světlo do noci září,
sova je vždy blízko, tak neměj strach,
přebývá v oblastech mléčné dráhy.

Sova bdí hrdě v svém kosmickém závoji,
centrální hvězda jí prosvítá háv,
spirální galaxie v jejím mlhavém okraji
zjevuje stále svůj vesmírný prach,
zjevuje prach,
zjevuje prach,
zjevuje stále svůj vesmírný prach.

- = O = -

Jiří Voříšek:                           

Sova a spirála

Sova a spirála plují oblohou,
společnice mají: Jsou to hvězda žlutá a modrá.
Kam napřít zrak? Kde vidět jsou?
Velká medvědice - toť volba jest dobrá.

Spirály dálava každým z nás zamává.
Tváří v tvář věkům světlo se nevzdává - letí deset milionů let.

A naopak sova za humny doslova,
je součástí našeho ostrova.

Na prašný háv, pyšná jak páv,
centrální hvězda musí být.

Na hraně ležící, na odiv stavící
svůj prach,
prach svůj,
vzdálená spirála, svým prachem halená.


Poznámka překladatele: Text básně ponecháváme v originále. Zdařilé převody do češtiny, pokud budou zaslány adresu apod4jch zavináč astro tečka cz, budou zveřejněny na tomto místě. Hodnocení si vyhrazuje editor/překladatel české verze. Viz též obdobnou stránku ze 7. dubna 2012.

Štítky: M108, M97, Planetární mlhovina, Spirální galaxie


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »