Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  10. březen 2019

Astronomický snímek dne (APOD) - 10. březen 2019

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Východ Měsíce stínem Mauna Kea

Uznání a copyright: Michael Connelley (U. Hawaii)

Jak může Měsíc vycházet horou? Nemůže, to, co je zde vyfotografováno je východ Měsíce stínem velké sopky. Tou sopkou je Mauna Kea na Havaji v USA, časté místo nádherných fotografií, jelikož se jedná o jedno z prvotříchních pozorovacích míst na planetě Zemi. V opačném směru za kamerou právě zapadalo Slunce. Měsíc navíc právě prošel svojí úplnou fází, byl by přesně ve fázi úplňku, když by vycházel a možná by byl zatmělý u vrcholku stínu. Měsíc ve skutečnosti vychází v trojúhelníkovém stínovém kuželu sopky, v koridoru tmy, který se táhne do dálky, jako sbíhající se koleje. Měsíc je příliš velký a je příliš daleko, než aby ho stín sopky mohl ovlivnit. Lom měsíčního světla v zemské atmosféře způsobuje, že se Měsíc jeví poněkud oválný. V popředí jsou vidět struskové kužely z dávných vulkanických erupcí.

Seznam odkazů v popisu

  1. APOD: 2017-12-03 Siluety v úplňku
  2. APOD: 2003-11-27 Dlouhý stín Měsíce
  3. Wikipedia: Volcano
  4. State.hi.us: Hawaii
  5. APOD: 2003-12-01 Čočkovitý mrak nad Havají
  6. APOD: 2003-05-24 M74: Dokonalá spirální galaxie
  7. APOD: 2003-09-09 Obloha podle Gemini
  8. APOD: 2001-12-31 Rok kosmologie skryté hmoty
  9. APOD: 2003-11-23 Supervítr z Doutníkové galaxie
  10. APOD: 2003-10-07 Barevná mlhovina Koňská hlava
  11. APOD: 2005-12-20 Stopy hvězd nad Mauna Kea
  12. APOD: 2001-06-03 Symfonie GRB 000301C
  13. APOD: 2003-11-25 Pozdní Leonida z řídkého roje
  14. APOD: 2000-11-01 Dvojitá planetka 90 Antiope
  15. APOD: 2000-09-05 Stopy hvězd a CFHT
  16. APOD: 2009-02-19 Panoráma Mauna Kea s Mléčnou dráhou
  17. APOD: 2010-11-28 Antikrepuskulární paprsky nad Koloradem
  18. APOD: 2003-08-10 Lunace
  19. APOD: 1999-04-19 Úplněk
  20. APOD: 2000-10-13 Stopa měsíčního zatmění
  21. APOD: 2011-07-05 Trojúhelníkový stín velké sopky
  22. APOD: 2003-01-06 Stínový kužel úplného zatmění Slunce
  23. Youtube.com: ABC Zoom - Refraction: why glass prisms bend and separate light
  24. APOD: 2018-09-12 Lunace

Štítky: Měsíc, Moonrise, Úplněk


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »