< >
Zobrazit fotku v originálním rozlišení v nové záložce

Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  09. prosinec 2019

Astronomický snímek dne (APOD) - 09. prosinec 2019

Roztáhnout stránkuZúžit stránku
předchozínásledující

Pohled na stranu z Parkerovy sluneční sondy

Uznání videa: NASA, JHUAPL, Naval Research Lab, Parker Solar Probe

Všichni vidí Slunce. Nikdo tam ale nebyl. NASA v roce 2018 vypustila Parkerovu sluneční sondu PSP (Parker Solar Probe) k prvnímu výzkumu oblastí v blízkosti Slunce. Orbitální pohyb přivádí každých několik měsíců PSP vždycky ještě blíž ke Slunci. Časosběrné video ukazuje pohled stranou za slunečním štítem PSP při prvním přiblížení ke Slunci před rokem na vzdálenost zhruba poloviny orbity Merkuru. Širokoúhlá kamera WISPR (Wide Field Imager for Solar Probe) na PSP pořizovala ty snímky přes 9 dní, ale digitálně jsou zkomprimovány do asi 14 sekund. Zcela vlevo je vidět plápolající sluneční korona a jak PSP obíhá Slunce, tak v pozadí ubíhají hvězdy, planety a dokonce i centrální pás naší Galaxie Mléčné dráhy. PSP zjistila, že okolí Slunce je překvapivě komplexní a dochází i k obratům, kdy sluneční magnetické pole na krátkou dobu obrací svůj směr. Slunce není jen dominantním zdrojem energie pro Zemi, ale jeho proměnlivý sluneční vítr stlačuje atmosféru Země, vyvolává polární záře, ovlivňuje elektrické rozvodné sítě a dokonce může poškozovat komunikační družice.

Seznam odkazů v popisu

  1. APOD: 2018-08-15 Start Parkerovy sluneční sondy
  2. JHUapl.edu: Parker Solar Probe
  3. Youtube.com: NASA Science Live: New Discoveries from Our Mission to Touch the Sun
  4. NASA: Parker Solar Probe and Solar Orbiter Trajectories
  5. Wikipedia: Parker_Solar_Probe
  6. Wikipedia: Parker_Solar_Probe#Timeline
  7. NASA: Parker Solar Probe First Findings - Media Telecon
  8. Nature.com: A step closer to the Sun’s secrets
  9. NASA: Mercury
  10. Navy.mil: Wide-Field Imager for Solar Probe Plus (WISPR)
  11. NASA: Parker Solar Probe: Humanity’s First Visit to a Star
  12. APOD: 2019-01-30 Širokoúhlý pohled na Velké Americké zatmění
  13. NASA: The Milky Way Galaxy
  14. NASA: NASA's Parker Solar Probe Sheds New Light on the Sun
  15. Wp.com: Foto: Pes mezi strhanými tapetami :-)
  16. NASA: Parker Solar Probe First Findings - Media Telecon
  17. NASA: Magnetic Field Lines Galore
  18. Energy.gov: Energy Sources
  19. APOD: 2000-03-18 Vítr ze Slunce
  20. NASA: The Impact of Flares

Autoři a správci: Robert Nemiroff (MTU) & Jerry Bonnell (UMCP); český překlad Josef Chlachula
NASA Official: Phillip Newman Specific rights apply. NASA Web Privacy Policy and Important Notices
A service of: ASD at NASA / GSFC & Michigan Tech. U.


Odkaz na originální APOD

Náhodný APOD
Štítky: Slunce, Parker Solar Probe, Sluneční vítr

38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »