Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  07. duben 2020

Astronomický snímek dne (APOD) - 07. duben 2020

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Cesta na sever

Uznání a copyright: Mario Konang

Co by se stalo, pokud byste šli pořád na sever? Severní směr je na Zemi místem na obzoru pod severním nebeským pólem, kolem kterého se pomalu zdánlivě otáčejí hvězdy, a který zůstává neměnný. Severní pól otáčení se na obloze nikdy neposouvá, ani ve dne, ani v noci a jeho výška vždycky odpovídá vaší zeměpisné šířce. Čím dále půjdete na sever, tím výš bude severní pól vidět. Až nakonec dojdete na severní pól Země, tak hvězdy budou kroužit kolem bodu přímo nad vaší hlavou. Tento obrázek tvoří sečtené snímky za 4 hodiny a ukazuje kruhové stopy hvězd kolem severního nebeského pólu. Jasná hvězda u severního nebeského pólu je Polaris, též známá jako Severka. Osvětlenou cestu vytvořil sám astrofotograf svojí čelovkou, když více jak před týdnem cik-cak stoupal na kopec v Dolním Sasku v Německu. Astrofotograf je sem tam také vidět - jako stín. Země má ve skutečnosti dva póly otáčení a v podstatě to samé se stane, pokud začnete na zemském rovníku a půjdete na jih.

Seznam odkazů v popisu

  1. NASA: Earth
  2. APOD: 2001-01-10 Podívejte se na otáčení oblohy
  3. Wikipedia: Latitude
  4. NOAA.gov: Wandering of the Geomagnetic poles
  5. NOAA.gov: Live from the North Pole!
  6. APOD: 2019-01-18 Cirkumpolární stopy hvězd
  7. APOD: 2019-12-07 Linie času
  8. Csbsju.edu: How an observer's latitude affects visible sky
  9. Wikipedia: Celestial_pole
  10. Wikipedia: Polaris
  11. Youtube.com: Best of DRONE FOOTAGE 2018 - Lower Saxony Germany - COMPILATION - Niedersachsen von oben
  12. Wikipedia: Germany
  13. DreamsTime.com: two-grey-cats-sit-next-to-each-other-look-different-directions-stray-139618628.jpg
  14. APOD: 2020-02-12 Stopy hvězd ze severu a z jihu

Štítky: North, Stopy hvězd, Země


39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »