Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  12. květen 2020

Astronomický snímek dne (APOD) - 12. květen 2020

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Lyridy z Lyry

Uznání a copyright: Petr Horálek

Odkud ty všechny meteory pocházejí? Co se směru na obloze týká, tak odpovědí je, že ze souhvězdí Lyry (Malé harfy). Tudíž meteorický roj, který vrcholí každý duben, je znám jako Lyridy, tedy meteory, které se zdají vylétat z radiantu v Lyře. Co se mateřského tělesa týká, tak zbytky velikosti zrnek písku, které Lyridy tvoří, pocházejí z komety Thatcher. Tato kometa má dobře definovanou dráhu kolem našeho Slunce a část této dráhy, která se přibližuje k Zemi, se promítá do souhvězdí Lyry. Když Země tuto dráhu protíná, tak se radiant, ze kterého trosky komety padají jeví v Lyře. Kompozitní obraz obsahuje přes 33 meteorů (dokážete je najít všechny?) z meteorického roje Lyrid minulý měsíc a ukazuje několik jasných meteorů, které prolétly nad břehem vodní nádrže Seč v České republice. Jsou zde také vidět jasné hvězdy Vega a Altair, planeta Jupiter a centrální pás naší Galaxie Mléčné dráhy.

Pozoruhodné příspěvky do APODu: Meteorický roj Lyrid 2020.

Související článek: Sečská přehrada již popáté v NASA

Seznam odkazů v popisu

  1. Illinois.edu: THE CONSTELLATIONS - From Jim Kaler's STARS
  2. APOD: 2015-08-13 Bezměsíčné meteory a Mléčná dráha
  3. Youtube.com: LYRID Meteor Shower 2020 (and STARLINK)
  4. APOD: 2007-08-12 Roj Perseid
  5. MeteorShowers.org: Lyrids meteor shower
  6. Wikipedia: Meteoroid#Meteor
  7. Wikipedia: 1861_G1_(Thatcher)
  8. NASA: Sun - Our Star
  9. Blogspot.com: Foto: Pes se zeměkoulí :-)
  10. Wikipedia: Radiant_(meteor_shower)
  11. Astronom.cz: PETR HORÁLEK PHOTOGRAPHY- Drops of Lyrids
  12. Wikipedia: Lyrids
  13. APOD: 2020-04-23 Lyrida
  14. APOD: 2009-03-02 Velký denní bolid z roku 1972
  15. Wikipedia: Czech_Republic
  16. APOD: 2015-05-08 Až bude na severu Vega
  17. Wikipedia: Altair
  18. APOD: 2019-09-08 Perijove 11: Průlet kolem Jupiteru
  19. NASA: The Milky Way Galaxy

Štítky: Česká republika, Lyrid meteor shower, Lyra


39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »