Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  02. květen 2021

Astronomický snímek dne (APOD) - 02. květen 2021

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Mračna v Mlhovině v Lodním kýlu

Uznání a copyright: John Ebersole

Co všechno se skrývá v Mlhovině v Lodním kýlu? Ty temné zlověstné útvary jsou ve skutečnosti molekulární mračna, uzlíky molekulárního plynu a prachu tak hustého, že se stal neprůhledným. Pro srovnání, tato mračna jsou typicky mnohem řidší, než zemská atmosféra. Zde je vidět podrobný snímek jádra Mlhoviny v Lodním kýlu (Carina), té části, kde jsou zvláště výrazná temná i barevná mračna. Snímek byl pořízen uprostřed roku 2016 z observatoře Siding Spring v Austrálii. I když se mlhovina skládá především z vodíku, zde je vybarvený zeleně, tak na snímku s přiřazenými barvami je vidět i síra červeně a kyslík modře. Celá Mlhovina v Lodním kýlu katalogizovaná jako NGC 3372 měří přes 300 světelných roků a nachází se asi 7500 světelných roků daleko v souhvězdí Lodního kýlu (Carina). Eta Carinae, jedna z nejenergetičtějších hvězd v mlhovině, byla v létech 1830tých jednou z nejjasnějších hvězd na obloze, ale pak dramaticky zeslábla.

Seznam odkazů v popisu

  1. Wikipedia: Molecular_clouds
  2. APOD: 2003-07-06 Fraktální mezihvězdný prach zblízka
  3. APOD: 2020-11-22 Tmavé molekulární mračno Barnard 68
  4. Youtube.com: Zooming in on the Carina Nebula around the Wolf--Rayet star WR 22
  5. NASA: Earth's Atmospheric Layers
  6. APOD: 2019-06-23 Panorama Mlhoviny v Lodním kýlu z Hubbla
  7. APOD: 2005-01-10 Prachové skulptury v Růžicové mlhovině
  8. ANU.edu.au: Siding Spring Observatory
  9. Wikipedia: Australia
  10. LANL.gov: Hydrogen
  11. LANL.gov: Sulphur
  12. Youtube.com: Dropping a Can of Liquid Oxygen Into Burning Oil
  13. Wikipedia: Carina_Nebula
  14. Harvard.edu: Chandra: Note on Cosmic Distances
  15. IanRidpath.com: Star tales
  16. Wikipedia: Eta_Carinae
  17. AAVSO.org: Eta Carinae

Štítky: Carina, Molecular clouds, Hvězdy


39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »