Co všechno se skrývá v Mlhovině v Lodním kýlu? Ty temné zlověstné útvary jsou ve skutečnosti molekulární mračna, uzlíky molekulárního plynu a prachu tak hustého, že se stal neprůhledným. Pro srovnání, tato mračna jsou typicky mnohem řidší, než zemská atmosféra. Zde je vidět podrobný snímek jádra...
Tmavé útvary s jasným lemováním, které zaplňují prašnou mlhovinu NGC 6188, jsou dlouhé desítky světelných let. Tato emisní mlhovina se nachází na okraji jinak tmavého a velkého molekulárního mračna v jižním souhvězdí Oltáře (Ara), asi 4000 světelných let daleko. Hmotné mladé hvězdy, které se v této...
Nejsou živé, ale umírají. Tyto neobvyklé útvary jsou v Mlhovině v Lodním kýlu, několik z nich je vidět tady a nejlépe se dají popsat tím, že se vypařují. Energetické světlo a větry okolních hvězd rozbíjejí tmavá prachová zrna, která tyto neprůhledné útvary tvoří. Je ironické, že ...
Z vajec tohoto kuřete se mohou vyléhnout hvězdy. Emisní mlhovina na snímku nahoře je katalogizovaná jako IC 2944 a pro její celkový vzhled se jí říká mlhovina Běžící kuře. Snímek byl pořízen nedávno z observatoře Siding Spring v Austrálii a představuje vědecky přiřazené barvy. Skoro...
Ne, nežijí, ale umírají. Neobvyklé bloby v mlhovině Lodní kýl (Carina), z nichž některé jsou vidět jak plynou vpravo nahoře, lze nejlépe popsat jako vypařující se. Energetické světlo a větry z blízkých hvězd rozbíjejí tmavá zrnka prachu, která činí tyto ikonické útvary neprůhlednými. Je...
Kam se poděly všechny hvězdy? To, co se považovalo za díru do oblohy astronomové nyní znají jako molekulární mračno. Vysoká koncentrace prachu a molekulárního plynu zde absorbuje prakticky veškeré viditelné světlo emitované hvězdami pozadí. Strašidelně tmavé okolí činí z...
Jaké temné útvary číhají v zákoutích mlhoviny Carina? Ty hrozivé tvary jsou ve skutečnosti molekulární mraky, zhuštěniny molekulárního plynu a prachu tak hustého, že jsou neprůhledné. Ovšem ve srovnání s mračny v pozemské atmosféře jsou tato mračna mnohem řidší. Nahoře je zobrazena...
Na pozadí na hvězdy bohatého pole a zářícího vodíku na tomto podrobném snímku IC 2944, jasné hvězdotvorné oblasti vzdálené 5900 světelných let v souhvězdí Kentaur (Centaurus) z Hubblova kosmického dalekohledu, jsou v siluetě vidět neprůhledná mračna mezihvězdného plynu a prachu. Tu největší...
Jaké temné stíny číhají v mlhách mlhoviny Carina? Ty zlověstné figury jsou ve skutečnosti molekulární mračna, uzlíky molekulárního plynu a prachu tak hustého, že se stává neprůhledným. Ovšem v porovnání s pozemskou atmosférou jsou tato mračna typicky mnohem řidší. Obrázek nahoře je...
V souhvězdí Jižní koruny (Corona Australis) jsou vidět plynoucí vlečky prachu ne proto, že září, ale protože světlo absorbují a odrážejí. Poblíž jasných hvězd se zdá prach více modrý, protože přednostně odráží modré světlo. Husté uzlíky prachu jsou tak tlusté, že přes ně...
Co všechno se skrývá v Mlhovině v Lodním kýlu? Ty temné zlověstné útvary jsou ve skutečnosti molekulární mračna, uzlíky molekulárního plynu a prachu tak hustého, že se stal neprůhledným. Pro srovnání, tato mračna jsou typicky mnohem řidší, než zemská atmosféra. Zde je vidět podrobný snímek jádra...
Tmavé útvary s jasným lemováním, které zaplňují prašnou mlhovinu NGC 6188, jsou dlouhé desítky světelných let. Tato emisní mlhovina se nachází na okraji jinak tmavého a velkého molekulárního mračna v jižním souhvězdí Oltáře (Ara), asi 4000 světelných let daleko. Hmotné mladé hvězdy, které se v této...
Nejsou živé, ale umírají. Tyto neobvyklé útvary jsou v Mlhovině v Lodním kýlu, několik z nich je vidět tady a nejlépe se dají popsat tím, že se vypařují. Energetické světlo a větry okolních hvězd rozbíjejí tmavá prachová zrna, která tyto neprůhledné útvary tvoří. Je ironické, že ...
Z vajec tohoto kuřete se mohou vyléhnout hvězdy. Emisní mlhovina na snímku nahoře je katalogizovaná jako IC 2944 a pro její celkový vzhled se jí říká mlhovina Běžící kuře. Snímek byl pořízen nedávno z observatoře Siding Spring v Austrálii a představuje vědecky přiřazené barvy. Skoro...
Ne, nežijí, ale umírají. Neobvyklé bloby v mlhovině Lodní kýl (Carina), z nichž některé jsou vidět jak plynou vpravo nahoře, lze nejlépe popsat jako vypařující se. Energetické světlo a větry z blízkých hvězd rozbíjejí tmavá zrnka prachu, která činí tyto ikonické útvary neprůhlednými. Je...
Kam se poděly všechny hvězdy? To, co se považovalo za díru do oblohy astronomové nyní znají jako molekulární mračno. Vysoká koncentrace prachu a molekulárního plynu zde absorbuje prakticky veškeré viditelné světlo emitované hvězdami pozadí. Strašidelně tmavé okolí činí z...
Jaké temné útvary číhají v zákoutích mlhoviny Carina? Ty hrozivé tvary jsou ve skutečnosti molekulární mraky, zhuštěniny molekulárního plynu a prachu tak hustého, že jsou neprůhledné. Ovšem ve srovnání s mračny v pozemské atmosféře jsou tato mračna mnohem řidší. Nahoře je zobrazena...
Na pozadí na hvězdy bohatého pole a zářícího vodíku na tomto podrobném snímku IC 2944, jasné hvězdotvorné oblasti vzdálené 5900 světelných let v souhvězdí Kentaur (Centaurus) z Hubblova kosmického dalekohledu, jsou v siluetě vidět neprůhledná mračna mezihvězdného plynu a prachu. Tu největší...
Jaké temné stíny číhají v mlhách mlhoviny Carina? Ty zlověstné figury jsou ve skutečnosti molekulární mračna, uzlíky molekulárního plynu a prachu tak hustého, že se stává neprůhledným. Ovšem v porovnání s pozemskou atmosférou jsou tato mračna typicky mnohem řidší. Obrázek nahoře je...
V souhvězdí Jižní koruny (Corona Australis) jsou vidět plynoucí vlečky prachu ne proto, že září, ale protože světlo absorbují a odrážejí. Poblíž jasných hvězd se zdá prach více modrý, protože přednostně odráží modré světlo. Husté uzlíky prachu jsou tak tlusté, že přes ně...
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 19. 1. do 25. 1. 2026. Měsíc je mezi novem a první čtvrtí. Saturn s Neptunem jsou večer na jihozápadě, Uran je nejvýše a nad jihovýchodem je jasný Jupiter. Tři nejmenší planety jsou v zorném poli koronografu SOHO. Aktivita Slunce je zvýšená a nelze vyloučit ani slabší polární záře. Kromě komety 24P/Schaumasse, viditelné nejlépe v druhé polovině noci, připomínáme také zmínku o nadějných kometách jarní oblohy. S blížící se misí Artemis II kolem Měsíce jsme mohli na Floridě zaznamenat vývoz rakety SLS i s mobilní startovní věží na startovní rampu. Před 20 lety startovala na svou misi sonda New Horizons, tehdy ještě k planetě Pluto. Před 40 lety snímal Voyager 2 zblízka Uran.
Titul Česká astrofotografie měsíce za prosinec 2025 obdržel snímek autorů Kamil Hornoch a Martin Myslivec s názvem M27 – Dumbbell Nebula Kalendář ukazuje datum 14. srpna 1758 a francouzský astronom Charles Messier na observatoři v Hôtel de Cluny v Paříži pátrá po Halleyově kometě. Pátrá však již
Kométa 24P/Schaumasse zachytená 19. januára 2026 v skorých ranných hodinách, ešte pred svitaním. Na prvý pohľad pôsobí nenápadne, no v strede záberu vyniká jemne zelenkastá koma – oblak plynov a prachu, ktorý sa uvoľňuje zo zmrznutého jadra kométy pri priblížení k Slnku. Jemný náznak chvosta sa stráca v pozadí hviezdneho poľa a pripomína, že kométa je „živý“ objekt: z noci na noc mení polohu aj vzhľad. Zaujímavý kontrast dotvára aj drobná vzdialená galaxia na okraji záberu – statické hlboké pozadie oproti objektu, ktorý prelieta našou Slnečnou sústavou. Technické údaje: Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton 200/800 (200/600 F3) + Starizona Nexus 0.75×, Touptek ATR585M mono, AFW-M + Touptek LRGB filtre, Gemini EAF, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, PixInsight, Adobe Photoshop. Expozície: LRGB 18x60sec. na každý kanál, master bias, flats, darks, darkflats. Gain 150, Offset 300. 19.1.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4
