Co všechno se skrývá v Mlhovině v Lodním kýlu? Ty temné zlověstné útvary jsou ve skutečnosti molekulární mračna, uzlíky molekulárního plynu a prachu tak hustého, že se stal neprůhledným. Pro srovnání, tato mračna jsou typicky mnohem řidší, než zemská atmosféra. Zde je vidět podrobný snímek jádra...
Tmavé útvary s jasným lemováním, které zaplňují prašnou mlhovinu NGC 6188, jsou dlouhé desítky světelných let. Tato emisní mlhovina se nachází na okraji jinak tmavého a velkého molekulárního mračna v jižním souhvězdí Oltáře (Ara), asi 4000 světelných let daleko. Hmotné mladé hvězdy, které se v této...
Nejsou živé, ale umírají. Tyto neobvyklé útvary jsou v Mlhovině v Lodním kýlu, několik z nich je vidět tady a nejlépe se dají popsat tím, že se vypařují. Energetické světlo a větry okolních hvězd rozbíjejí tmavá prachová zrna, která tyto neprůhledné útvary tvoří. Je ironické, že ...
Z vajec tohoto kuřete se mohou vyléhnout hvězdy. Emisní mlhovina na snímku nahoře je katalogizovaná jako IC 2944 a pro její celkový vzhled se jí říká mlhovina Běžící kuře. Snímek byl pořízen nedávno z observatoře Siding Spring v Austrálii a představuje vědecky přiřazené barvy. Skoro...
Ne, nežijí, ale umírají. Neobvyklé bloby v mlhovině Lodní kýl (Carina), z nichž některé jsou vidět jak plynou vpravo nahoře, lze nejlépe popsat jako vypařující se. Energetické světlo a větry z blízkých hvězd rozbíjejí tmavá zrnka prachu, která činí tyto ikonické útvary neprůhlednými. Je...
Kam se poděly všechny hvězdy? To, co se považovalo za díru do oblohy astronomové nyní znají jako molekulární mračno. Vysoká koncentrace prachu a molekulárního plynu zde absorbuje prakticky veškeré viditelné světlo emitované hvězdami pozadí. Strašidelně tmavé okolí činí z...
Jaké temné útvary číhají v zákoutích mlhoviny Carina? Ty hrozivé tvary jsou ve skutečnosti molekulární mraky, zhuštěniny molekulárního plynu a prachu tak hustého, že jsou neprůhledné. Ovšem ve srovnání s mračny v pozemské atmosféře jsou tato mračna mnohem řidší. Nahoře je zobrazena...
Na pozadí na hvězdy bohatého pole a zářícího vodíku na tomto podrobném snímku IC 2944, jasné hvězdotvorné oblasti vzdálené 5900 světelných let v souhvězdí Kentaur (Centaurus) z Hubblova kosmického dalekohledu, jsou v siluetě vidět neprůhledná mračna mezihvězdného plynu a prachu. Tu největší...
Jaké temné stíny číhají v mlhách mlhoviny Carina? Ty zlověstné figury jsou ve skutečnosti molekulární mračna, uzlíky molekulárního plynu a prachu tak hustého, že se stává neprůhledným. Ovšem v porovnání s pozemskou atmosférou jsou tato mračna typicky mnohem řidší. Obrázek nahoře je...
V souhvězdí Jižní koruny (Corona Australis) jsou vidět plynoucí vlečky prachu ne proto, že září, ale protože světlo absorbují a odrážejí. Poblíž jasných hvězd se zdá prach více modrý, protože přednostně odráží modré světlo. Husté uzlíky prachu jsou tak tlusté, že přes ně...
Co všechno se skrývá v Mlhovině v Lodním kýlu? Ty temné zlověstné útvary jsou ve skutečnosti molekulární mračna, uzlíky molekulárního plynu a prachu tak hustého, že se stal neprůhledným. Pro srovnání, tato mračna jsou typicky mnohem řidší, než zemská atmosféra. Zde je vidět podrobný snímek jádra...
Tmavé útvary s jasným lemováním, které zaplňují prašnou mlhovinu NGC 6188, jsou dlouhé desítky světelných let. Tato emisní mlhovina se nachází na okraji jinak tmavého a velkého molekulárního mračna v jižním souhvězdí Oltáře (Ara), asi 4000 světelných let daleko. Hmotné mladé hvězdy, které se v této...
Nejsou živé, ale umírají. Tyto neobvyklé útvary jsou v Mlhovině v Lodním kýlu, několik z nich je vidět tady a nejlépe se dají popsat tím, že se vypařují. Energetické světlo a větry okolních hvězd rozbíjejí tmavá prachová zrna, která tyto neprůhledné útvary tvoří. Je ironické, že ...
Z vajec tohoto kuřete se mohou vyléhnout hvězdy. Emisní mlhovina na snímku nahoře je katalogizovaná jako IC 2944 a pro její celkový vzhled se jí říká mlhovina Běžící kuře. Snímek byl pořízen nedávno z observatoře Siding Spring v Austrálii a představuje vědecky přiřazené barvy. Skoro...
Ne, nežijí, ale umírají. Neobvyklé bloby v mlhovině Lodní kýl (Carina), z nichž některé jsou vidět jak plynou vpravo nahoře, lze nejlépe popsat jako vypařující se. Energetické světlo a větry z blízkých hvězd rozbíjejí tmavá zrnka prachu, která činí tyto ikonické útvary neprůhlednými. Je...
Kam se poděly všechny hvězdy? To, co se považovalo za díru do oblohy astronomové nyní znají jako molekulární mračno. Vysoká koncentrace prachu a molekulárního plynu zde absorbuje prakticky veškeré viditelné světlo emitované hvězdami pozadí. Strašidelně tmavé okolí činí z...
Jaké temné útvary číhají v zákoutích mlhoviny Carina? Ty hrozivé tvary jsou ve skutečnosti molekulární mraky, zhuštěniny molekulárního plynu a prachu tak hustého, že jsou neprůhledné. Ovšem ve srovnání s mračny v pozemské atmosféře jsou tato mračna mnohem řidší. Nahoře je zobrazena...
Na pozadí na hvězdy bohatého pole a zářícího vodíku na tomto podrobném snímku IC 2944, jasné hvězdotvorné oblasti vzdálené 5900 světelných let v souhvězdí Kentaur (Centaurus) z Hubblova kosmického dalekohledu, jsou v siluetě vidět neprůhledná mračna mezihvězdného plynu a prachu. Tu největší...
Jaké temné stíny číhají v mlhách mlhoviny Carina? Ty zlověstné figury jsou ve skutečnosti molekulární mračna, uzlíky molekulárního plynu a prachu tak hustého, že se stává neprůhledným. Ovšem v porovnání s pozemskou atmosférou jsou tato mračna typicky mnohem řidší. Obrázek nahoře je...
V souhvězdí Jižní koruny (Corona Australis) jsou vidět plynoucí vlečky prachu ne proto, že září, ale protože světlo absorbují a odrážejí. Poblíž jasných hvězd se zdá prach více modrý, protože přednostně odráží modré světlo. Husté uzlíky prachu jsou tak tlusté, že přes ně...
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 6. 4. do 12. 4. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a vysoko nad jihozápadem podobně výrazný Jupiter. Pod Plejádami je ještě slabý Uran. Aktivita Slunce je nízká, ubylo i skvrn. Posádka lodi Orion mise Artemis II úspěšně obletěla Měsíc a je na cestě zpátky k Zemi. Proběhlo 34. opakované použití prvního stupně rakety Falcon 9. Startoval také Atlas V s družicemi sítě Leo. Před 65 lety se člověk vydal na oběžnou dráhu kolem Země.
Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.
STORY: Aurora Borealis (Northern lights) on January 19th, 2026 at 21:30 UT from G4 storm at Folkmarske Sedlo - Slovakia EXIF: Nikon D750 Samyang 24mm F/1.4 ED AS IF UMC Nikon F (AE) Panorama 9 x 10sec, ISO 800, f2
