Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2022 získal snímek „Carina a sopka“, jehož autorem je Lukáš Veselý Mlhovina Carina, sopečný ostrov La Palma i samotný kráter vulkánu Cumbre Vieja, to vše se vešlo vítězi dubnového kola soutěže Česká astrofotografie měsíce do jednoho fotografického...
Co všechno se skrývá v Mlhovině v Lodním kýlu? Ty temné zlověstné útvary jsou ve skutečnosti molekulární mračna, uzlíky molekulárního plynu a prachu tak hustého, že se stal neprůhledným. Pro srovnání, tato mračna jsou typicky mnohem řidší, než zemská atmosféra. Zde je vidět podrobný snímek jádra...
Pomocí přístroje MUSE a dalekohledu ESO/VLT vědci získali působivá nová pozorování mohutných pilířovitých struktur v mlhovině Carina. Mezinárodní tým provedl analýzu několika pilířů v různých mlhovinách a dospěl k závěru, že se v tomto případě jedná spíše o ‚pilíře zániku‘ – což je v kontrastu s...
V jedné z nejjasnějších částí Mléčné dráhy se nachází mlhovina, kde se dějí ty nejpodivnější věci. NGC 3372, též známá jako Velká mlhovina v Lodním kýlu (Carina), je domovem hmotných hvězd a proměnlivých mlhovin. Ten jasný útvar nad středem snímku je mlhovina Klíčová dírka (NGC 3324),...
Pokud hledáte něco k vytištění na vaší zbrusu nové 3D tiskárně, tak zkuste mlhovinu Homunkulus. Toto prašné, bipolární kosmické mračno měří asi 1 světelný rok, ale pro tisk je model mírně zmenšený na asi 1/4 světelné nanosekundy, neboli 80 milimetrů. Skutečný Homunkulus obklopuje slavně...
Co se to děje v mlhovině NGC 3582? Vznikají tam jasné hvězdy a zajímavé molekuly. Tato komplexní mlhovina sídlí ve hvězdotvorné oblasti zvané RCW 57. Na tomto snímku jsou vidět husté uzlíky tmavého mezihvězdného prachu, jasné hvězdy, které vznikly před pár milióny let, pole zářícího...
Zdá se, že tato kamenitá cesta temnou pouští Atacama vede do nebe k jasným hvězdám a zářícím mlhovinám jižní Mléčné dráhy. Cesta vás dovede až na vrchol Cerro Armazones v Chile, což je místo pro budoucí 40 metrů velký Evropský extrémně velký dalekohled EELT (European Extremely Large...
Jasné mladé hvězdy někdy brzy po svém zrození utvářejí pitoreskní prašné hory. Energetické světlo a větry z těchto hmotných nově zrozených hvězd pomalu ale vytrvale odpařují nastřádaný tmavý prach a chladný plyn ze zcela náhodně vytvořených hor. Takový je i případ NGC 3324, hvězdotvorné...
Tento hustý mrak plynu a prachu postupně mizí. Intenzivní světlo z jasných hvězd jej pravděpodobně během několika miliónů let úplně vyvaří pryč. Hvězdy ještě ne zcela vyvinuté uvnitř molekulárního mračna potom přestanou růst. Mračno odpadlo od části mnohem větší mlhoviny Carina, což je...
Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2022 získal snímek „Carina a sopka“, jehož autorem je Lukáš Veselý Mlhovina Carina, sopečný ostrov La Palma i samotný kráter vulkánu Cumbre Vieja, to vše se vešlo vítězi dubnového kola soutěže Česká astrofotografie měsíce do jednoho fotografického...
Co všechno se skrývá v Mlhovině v Lodním kýlu? Ty temné zlověstné útvary jsou ve skutečnosti molekulární mračna, uzlíky molekulárního plynu a prachu tak hustého, že se stal neprůhledným. Pro srovnání, tato mračna jsou typicky mnohem řidší, než zemská atmosféra. Zde je vidět podrobný snímek jádra...
Pomocí přístroje MUSE a dalekohledu ESO/VLT vědci získali působivá nová pozorování mohutných pilířovitých struktur v mlhovině Carina. Mezinárodní tým provedl analýzu několika pilířů v různých mlhovinách a dospěl k závěru, že se v tomto případě jedná spíše o ‚pilíře zániku‘ – což je v kontrastu s...
V jedné z nejjasnějších částí Mléčné dráhy se nachází mlhovina, kde se dějí ty nejpodivnější věci. NGC 3372, též známá jako Velká mlhovina v Lodním kýlu (Carina), je domovem hmotných hvězd a proměnlivých mlhovin. Ten jasný útvar nad středem snímku je mlhovina Klíčová dírka (NGC 3324),...
Pokud hledáte něco k vytištění na vaší zbrusu nové 3D tiskárně, tak zkuste mlhovinu Homunkulus. Toto prašné, bipolární kosmické mračno měří asi 1 světelný rok, ale pro tisk je model mírně zmenšený na asi 1/4 světelné nanosekundy, neboli 80 milimetrů. Skutečný Homunkulus obklopuje slavně...
Co se to děje v mlhovině NGC 3582? Vznikají tam jasné hvězdy a zajímavé molekuly. Tato komplexní mlhovina sídlí ve hvězdotvorné oblasti zvané RCW 57. Na tomto snímku jsou vidět husté uzlíky tmavého mezihvězdného prachu, jasné hvězdy, které vznikly před pár milióny let, pole zářícího...
Zdá se, že tato kamenitá cesta temnou pouští Atacama vede do nebe k jasným hvězdám a zářícím mlhovinám jižní Mléčné dráhy. Cesta vás dovede až na vrchol Cerro Armazones v Chile, což je místo pro budoucí 40 metrů velký Evropský extrémně velký dalekohled EELT (European Extremely Large...
Jasné mladé hvězdy někdy brzy po svém zrození utvářejí pitoreskní prašné hory. Energetické světlo a větry z těchto hmotných nově zrozených hvězd pomalu ale vytrvale odpařují nastřádaný tmavý prach a chladný plyn ze zcela náhodně vytvořených hor. Takový je i případ NGC 3324, hvězdotvorné...
Tento hustý mrak plynu a prachu postupně mizí. Intenzivní světlo z jasných hvězd jej pravděpodobně během několika miliónů let úplně vyvaří pryč. Hvězdy ještě ne zcela vyvinuté uvnitř molekulárního mračna potom přestanou růst. Mračno odpadlo od části mnohem větší mlhoviny Carina, což je...
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 12. 10. do 18. 10. 2026. Dorůstající Měsíc se objeví na večerní obloze a v neděli 18. října nastane první čtvrt. Na ranní obloze Mars dokončuje průchod hvězdokupou M44 (Jesličky). Nedaleko je Jupiter. Saturn je po opozici vidět celou noc. Venuše a Merkur zůstávají objekty pro denní pozorování. Slunce je aktivní, 10. října zasáhl Zemi výron koronální hmoty a vyvolal silnou geomagnetickou bouři a polární záře byla slabě vidět i z Česka. Z ISS se vrátila posádka Crew-12 a jihokorejská raketa Nuri vynesla družice NEONSAT. Před 50 lety skončil neúspěchem let Sojuzu 23.
Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“ 12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé
NGC 6888 (také známá jako mlhovina Srpek nebo Caldwell 27) je emisní mlhovina v souhvězdí Labutě vzdálená od Země přibližně 4 700 světelných let. Objevil ji William Herschel 15. září 1792. Mlhovina je tvořena rychlým hvězdným větrem z Wolfovy–Rayetovy hvězdy s označením WR 136 (HD 192163), který se sráží s pomaleji se pohybující obálkou, kterou hvězda odvrhla, když se stala rudým obrem před zhruba 250 000 lety. Výsledkem srážky je obálka a dvě rázové vlny, jedna se šíří směrem ven a druhá dovnitř. Vlna šířící se dovnitř zahřívá hvězdný vítr na teploty, při kterých vyzařuje rentgenové záření. Je to objekt s malou plošnou jasností a nachází se přibližně 2,5 stupně jihozápadně od hvězdy Sadr (γ Cygni). Při pozorování velmi pomůže astronomický mlhovinový filtr (UHC nebo OIII). Za příznivých podmínek je možné objekt s pomocí filtru zahlédnout i v dalekohledu o průměru pouhých 80 mm. Větší dalekohledy (200 mm a větší) odhalí srpkovitý tvar, který se podobá znaku euro, díky čemuž se mlhovině někdy říká anglicky „Euro sign nebula“. Ústřední hvězda WR 136 má hvězdnou velikost 7,5 a je tak pozorovatelná i triedrem. Během pár tisíciletí se plyn tvořící mlhovinu rozptýlí do okolí a mlhovina tak vyhasne. Samotná hvězda WR 136 však během 100 tisíc let vybuchne jako supernova a vytvoří tak novou ještě působivější mlhovinu
