Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  07. červen 2022

Astronomický snímek dne (APOD) - 07. červen 2022

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

NGC 6188: Draci z Oltáře

Uznání a copyright: Shaun Robertson

Opravdu draci bojují na nebeském oltáři? I když to tak může vypadat, tak tito draci jsou jen iluzí z řídkého plynu a prachu. Emisní mlhovina NGC 6188 je domovem zářících oblaků a nachází se ve vzdálenosti asi 4000 světelných roků na okraji velkého molekulárního mračna neviditelného na viditelných vlnových délkách v jižním souhvězdí Oltáře (Ara). Hmotné mladé hvězdy zanořené v asociaci Ara OB1 vznikly v této oblasti teprve před několika miliony let a jejich hvězdné větry a ultrafialové záření opracovávají tmavé útvary a dodávají energii záři mlhoviny. Nedávný vznik hvězd samotných nejspíš vyvolaly větry a výbuchy supernov předchozí generace hmotných hvězd, které zametly a stlačily molekulární plyn. K NGC 6188 na tomto kosmickém plátně přiléhá vzácná emisní mlhovina NGC 6164 vpravo dole, kterou také vytvořila jedna z hmotných hvězd typu O. Nápadná symetrická plynná obálka a slabé halo kolem jasné centrální hvězdy u dolního okraje se vzhledem podobá mnoha planetárním mlhovinám. Toto působivé široké zorné pole má přes 2 stupně (čtyři úplňky), což při odhadované vzdálenosti NGC 6188 odpovídá 150 světelných rokům.

Seznam odkazů v popisu

  1. Wikipedia: Pareidolia
  2. Wikipedia: Emission_nebula
  3. NASA: How Long is a Light-Year?
  4. Wikipedia: Ara_(constellation)
  5. arXiv.org: The Ara OB1a association: Stellar population and star formation history
  6. Wikipedia: Stellar_association#Stellar_associations
  7. NASA: Ultraviolet Waves
  8. APOD: 2008-03-13 Tváření Jižního pilíře
  9. NASA: Stars
  10. NASA: Explore Earth and Space
  11. APOD: 2014-05-22 Halo NGC 6164
  12. Wikipedia: O-type_star
  13. APOD: 2011-02-18 Projekt planetární mlhoviny
  14. PetCarerx.com: Foto: Překvapený pes :-)
  15. APOD: Ngc6188_Robertson_2000.jpg
  16. Youtube.com: Reshaping NGC 6188 into Michelangelo's Adam Creation

Štítky: NGC 6188, NGC 6164, Oltář


39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »