Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Česká astrofotografie měsíce  >  2012  >  Únor  >  IC348, B1, B2, B3, B4, B205, NGC1333, vdB12, vdB13, vdB16

Česká astrofotografie měsíce - Únor 2012

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

IC348, B1, B2, B3, B4, B205, NGC1333, vdB12, vdB13, vdB16

Uznání a copyright: Pavel Pech

Uběhl již další měsíc roku 2012 a s ním i další kolo soutěže "Česká astrofotografie měsíce" pořádané Českou astronomickou společností. Stejně jako během předchozích 74 měsíců i tentokrát porota vybrala z mnoha zaslaných fotografií oblohy tu vítěznou. Podíváme se s ní opět do barevného světa jasných či méně jasných hvězd, mezihvězdného prachu či zářících vodíkových a prachových mlhovin. Samozřejmě nebudeme sami, ale pokusíme se tento pohled zprostředkovat všem, které uchvacují krásná tajemství vesmíru. Všechny tyto úvahy a přání by však nebyly možné bez autora snímku, pana Pavla Pecha a zejména mnoha hodin věnovaných nejen samotné expozici této kompozice, ale i ještě více hodin věnovaných zpracování dat až do tohoto nádherného výsledku.

Na první pohled nás upoutá 2 milióny let stará hvězdokupa IC 348 ponořená do modré reflexní mlhoviny. Asi polovina ze 400 hvězd této kupy je obklopena prachovým diskem, ne nepodobným tomu, ze kterého se kdysi vytvořil v okolí Slunce i náš planetární systém. Na obloze tento objekt nalezneme v blízkosti hvězdy Atik (nebo také "Omicron Persea"). Ta sice není příliš jasná, stále však zůstává v dosahu neozbrojeného oka. Jedná se o těsnou spektroskopickou dvojhvězdu tvořenou 2 horkými modrými hvězdami. Jednu tvoří modrý veleobr, ta druhá je podstatně menší. Vzájemně se oběhnou za 4,42 dne a díky své rychlé rotaci mají pravděpodobně silně eliptický tvar, jak vyplývá ze světelných změn křivky jasnosti. V odstupu jen asi 1 úhlové vteřiny od této těsné dvojhvězdy leží průvodce 8,5 magnitudy, který je díky této malé úhlové vzdálenosti od mnohem jasnější hvězdy mimo dosah vizuálního pozorování pomocí běžných amatérských dalekohledů. Hvězdný systém Atik s hvězdokupou IC 348 nesouvisí, neboť je ve vesmíru dělí vzdálenost téměř 500 světelných roků.

Další výraznou reflexní mlhovinu nalezneme na opačném konci snímku a astronomové jí dali katalogové označení NGC 1333. Ta je ozařována hvězdou 10,5 magnitudy, která se nachází v její severovýchodní části. Vzdálenost mlhoviny odhadujeme na přibližně 1000 světelných roků od nás. Je kolébkou stovek velmi mladých hvězd se stářím možná jen několik stovek tisíc roků a patří k asociaci Perseus OB 2.

Třetí výrazný modrý objekt snímku nalezneme v jeho pravém dolním rohu, na obloze pak již v souhvězdí Berana. Jedná se o mlhovinu LBN 746 zabírající plochu 11‘ x 5‘.

Všechny tyto objekty, stejně jako téměř všechny ostatní temné, reflexní i emisní mlhoviny na snímku, jsou součástí mnohem většího útvaru zvaného "Perseovo molekulární mračno". Přestože na obloze zabírá plochu téměř 6o x 2o, není na rozdíl od podobného oblaku v souhvězdí Orion téměř viditelné. Předpokládá se, že obsahuje prach a plyn o hmotnosti větší než 10 000 hmot Slunce. Záření horkých mladých hvězd, které v tomto oblaku stále vznikají, ionizuje okolní vodík, který se pak projevuje načervenalou barvou různě tvarovaných mračen. Tmavě hnědé až černé bubliny a závoje představují prachové filamenty zastiňující svit hvězd i mlhovin v pozadí. Všechna tato mračna jsou rozervána agresivním hvězdným větrem mladých a bouřlivě se vyvíjejících hvězd, jejichž svit navíc způsobuje různé odstíny jednotlivých útvarů.

Celé mračno, byť nepříliš výrazné ve viditelném světle, je velmi jasné ve spektrálním oboru středních a vzdálených infračervených frekvencí, což je způsobeno intenzivním nahříváním prachových mračen nově se tvořícími málo hmotnými hvězdami.

O snímku by se dalo psát ještě dlouho. Stále bychom nalézali další a další útvary fantastických a nepředstavitelných tvarů, barev a odstínů. My však se již do tohoto nikdy nekončícího procesu pouštět nebudeme. Co však opomenout nesmíme, je vyjádření díků autorovi snímku Pavlu Pechovi za jeho um, úsilí i nadšení, které vložil do této úžasné fotografie. Navíc mu, stejně jako i ostatním astrofotografům, přejeme mnoho dalších jasných nocí, za kterých bude moci získat ještě úchvatnější pohledy do nebe, které budou potěchou oka nejen astronomickým nadšencům.

Technické údaje a postup:

Místo pořízení: Šumava

Datum pořízení: 21. 23. 28. a 29.11.2011

Optika: Borg 77EDII

Montáž: Sky-Watcher HEQ-5 SynScan

Snímač: QHY10 OSC CCD

Zpracování: Na zpracovani jsem stravil asi 15 volnych veceru za posledni 3 mesice (tj. celkem odhaduji kolem 80ti hodin prace)

Postup: Nasnimano celkem 23 hodin behem 4 noci, mozaika dvou poli.

Štítky: ČAM
Přejít na kompletní výsledky


25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC3718

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2025 obdržel snímek „NGC 3718“, jehož autorem je astrofotograf Zdenek Vojč   12. dubna 1789 namířil astronom William Herschel svůj dalekohled směrem k souhvězdí Velké medvědice a objevil zde mimo jiné mlhavý obláček galaxie NGC 3718. Téměř přesně 236

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »