Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2016 obdržel snímek „Sirius B“, jehož autorem je Karel Sandler. Sirius, nejjasnější hvězda oblohy, tedy vyjma Slunce, přitahovala pozornost lidí i celých národů od nepaměti. Mnoho z nich jeho heliakální východ, tedy první objevení se hvězdy nad obzorem, pozorované těsně před východem
Titul Česká astrofotografie měsíce za leden 2016 obdržel snímek, respektive animace „Kometa C/2013 US10 (Catalina)“, jejímž autorem je Libor Šmíd. Dnešní povídání o vítězném snímku soutěže Česká astrofotografie měsíce za měsíc leden 2016 bude poněkud netypické. I když se v tomto článku díváme na jednu individuální fotografii, budeme si vlastně trochu povídat o animaci. Tu si můžete, včetně mnoha dalších snímků, prohlédnout na internetových stránkách autora (http://home.zcu.cz/~smid/komety/US10_animace.gif). Určitě tato návštěva stojí za těch několik proklikání.
Titul Česká astrofotografie měsíce za prosinec 2015 obdržel snímek „Venuše“, jehož autorem je Jan Klečka. Máme ji na očích poměrně často, někdy zvečera, jindy zrána, někdy jako večernici, jindy jitřenku. Též Zora, nebo též Afrodíta, Ištar či Inanna se nazývá a nazývala. Nezapomněla na ni snad žádná z mytologií. Aby také ano. Vždyť v době svého největšího jasu je na nebi opravdu nepřehlédnutelná a je dokonce vidět očima i ve dne. Po Měsíci se pak může stát nejjasnějším objektem noční oblohy. Traduje se, že matka Jana Keplera ji viděla dokonce jako srpek … Ano, jedná se o Venuši a právě tato planeta se stala i celoročním tématem fotografie, která zvítězila v prosincovém kole soutěže „Česká astrofotografie měsíce“.
Snímek, který svým nápadem, vznikem i notnou dávkou štěstí jeho autora Lubomíra Sklenára, oslovil také organizátory soutěže Česká astrofotografie měsíce. Již deset let porota soutěže měsíc co měsíc prochází nové snímky nejen amatérských či profesionálních astronomů, ale i milovníků oblohy, kteří zachytili svým fotoaparátem zajímavý objekt či úkaz na denní či noční obloze a vybírá z nich ten nejkvalitnější, nejestetičtější či nejnápaditější. Titul Česká astrofotografie měsíce za listopad 2015 obdržel snímek „Bolid“, jehož autorem je Lubomír Sklenár.
"Taková noční náladovka, jen tak pro radost. Jsou to v podstatě tři fotky v jedné - les, hvězdné pozadí a galaxie. Nicméně poloha galaxie a hvězd vůči lesu je reálná. Takhle to totiž vypadá každý den v určitou dobu ode mě z balkonu při pohledu přes 200 mm objektiv. Samozřejmě galaxie není tak výrazná. Detaily v ní jsou zvýrazněny pomocí jiné mé fotky."
LBN 552. Ano, na první pohled poněkud fádní jméno, název či označení. Co krásného se však pod ním skrývá. Již jeho poloha na obloze, ke jménu se dostaneme později. Dokonce ani mezi astronomy není mnoho těch, kteří s úplnou jistotou označí místo, kde se na naší obloze nachází souhvězdí Kefea. A to je vidět po celý rok. Není zde však ani jedna vzdálená galaxie viditelná malým dalekohledem, natož očima. Nad takovou si vzala patronát Andromeda. Dokonce ani jasná kulová hvězdokupa, dokonce ani žádná jasná otevřená hvězdokupa…
„Stooóóóóp“. Nejčastější slovo, či spíše výkřik, který se během jasných srpnových nocí ozýval a dodnes ozývá z„Stooóóóóp“. Nejčastější slovo, či spíše výkřik, který se během jasných srpnových nocí ozýval a dodnes ozývá z louky za Hvězdárnou v Úpici. Například. Po tomto nadšeném výkřiku následuje již méně nadšené, o to však důležitější hlášení deseti údajů, které charakterizují dráhu meteoru na pozadí hvězdného nebe.
Je sychravý 18. únor roku 1930. Na Lowellově observatoři asistent Clyde Tombaugh prohlíží v blinkkomparátoru snímky pořízené 23. a 29. ledna téhož roku. Snímky jsou opravdu velké. Skleněné fotografické desky mají rozměry 35 x 42,5 cm a zachycují obraz oblohy vytvořený čočkovým „Clarkovým“ objektivem o průměru 32,5 cm. Dalekohled, kterým byly pořízeny, byl postaven přímo pro hledání takzvané „planety X“, hypotetického tělesa předpovídaného na základě poruch v dráze zatím nejvzdálenější planety Neptun.
Tématem červnové vítězné fotografie soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, je Štír. Ne ovšem ten pozemský, pobíhající třeba v kamenitých pouštích Maroka. Jedná se o Štíra s velkým „Š“, kterého nalezneme zejména nyní na počátku léta nad obzorem po západu Slunce.
Hradec Králové, 27. dubna 2015, přesná poloha pozorovatele 15°50'42.99" východní délky a 50°11'34.78" severní šířky. Nebývá zvykem uvádět v těchto medailoncích přesnou polohu pozorování. Nyní jsme však udělali výjimku. Neboť právě na tomto místě bylo možno v daný den a čas pořídit snímek, který zvítězil v květnovém kole astrofotografické soutěže ČAM. Jeho autorem je Richard Kotrba z Hradce Králové.
Galaxie M 81 a M 82 ve Velkém voze zná asi každý astronom. Mnohokrát jsme je jako své první pokusy, hned po trochu větší galaxii v Andromedě, hledali nepřekonatelnými „binary“ na louce za hvězdárnou či za lesem. Co však zůstalo našim pohledům skryto, byly rozsáhlé komplexy slabých reflexních mlhovin, ležících ale v galaxii naší. Chyba však není na straně pozorovatele či snad teleskopu. Začnou se objevovat až na vhodně exponovaných a vhodně zpracovaných fotografiích. Třeba takových, jaké pořizuje astrofotograf Pavel Pech a jaké poslal do soutěže Česká astrofotografie měsíce, vyhlašované Českou astronomickou společností.
... Když Zeus vyrostl, donutil otce vyvrhnout své sourozence a utkal se s ním o moc. Po deset let spolu bojovali. K Diovi se přidali Hádés, Poseidón, Kyklópové, Hekatoncheirové, které osvobodil z Tartaru, dokonce i někteří Titáni v čele s Ókeanem … Tak zvítězil nejvyšší z řeckých bohů, Římany pak jmenován Jupiterem, o nadvládu nad nebem i zemí. I dnes nám jeho majestátný poklidný svit připomíná vznešenou královskou planetu, kterou i astrologové považovali za královskou, aniž by tušili, že je ve Sluneční soustavě planetou největší. Vždyť sám zabere téměř tři čtvrtiny hmoty všech planet dohromady.
Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2015 získal snímek Jaroslava Trnky „Planetární rendez-vous nad hvězdárnou“. Bloudivé hvězdy vždy dráždily mysl našich předků. Aby také ne. Vždyť se jim ztrácela ta úžasná jistota neměnného. Každý to vyřešil po svém.
Titul Česká astrofotografie měsíce za leden 2015 získal snímek Petera Aniola a Miloslava Druckmüllera „Kometa C/2014 Q2 Lovejoy“. Dějiny jsou plné komet. Zejména legendy o historických událostech či nejrůznější proroctví nás tímto dojmem dozajista naplní. Kometu, dokonce snad tu nejslavnější Halleyovu, nalezneme například na slavné Tapisérii z Bayeux, znázorňující okolnosti normanské invaze do Anglie v roce 1066.
Kompletní Messierův katalogAutor: David Kraft Titul Česká astrofotografie měsíce za červen 2013 obdržel snímek „Kompletní Messierův katalog“, jehož autorem je David Kraft. Je chladno, březnové pařížské počasí konce 18. století není příliš příznivé. Blíží se čtvrtá hodina po poledni. Astronom Charles Messier ve své pracovně na Námořní observatoři v Hotelu de Cluny na ulici Mathurins rozžíná lampu a sedá ke stolu.
ČAM 2013.05: Kometa PanSTARRSAutor: Petr Štarha Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2013 obdržel snímek „Kometa PanSTARRS“, jehož autorem je Petr Štarha. Doprovázejí lidstvo od nepaměti a objevovaly se na naší obloze i v dobách, kdy lidé ještě nebyli lidmi, dinosauři nebyli dinosaury a dokonce i mnohem dříve, než se vůbec několik bílkovin rozhodlo spojit se v zárodek života na Zemi.
ČAM 2013.04: M82Autor: Robert Novotný Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2013 obdržel snímek „M82“, jehož autorem je Robert Novotný z Bratislavy. Fotografie galaxie M82, zvané pro svůj tvar též „doutníková“, se stala vítězným snímkem dubnového kola soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou pořádá Česká astronomická společnost.
ČAM 2013.03: Od hlavy komety PanSTARRSAutor: Petr Horálek Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2013 obdržel snímek „Od hlavy komety PanSTARRS“, jehož autorem je Petr Horálek. O kometách že těžká řeč, rozhodnout že to nechce, míní však, že by nemělo soudit se příliš lehce. Nejsou snad všecky nešťastny, nejsou snad zhoubny všecky, o jedné ale vypráví sám rytíř Luběněcki: sotva se její paprsky odněkud k nám sem vdraly, vskutku se v glinské hospodě hanebně ševci sprali. Tolik o kometách poznamenal Jan Neruda v krásné básničce „Seděly žáby v kaluži“ ze sbírky „Písně kosmické“. Zda se i během letošního března kvůli kometám na obloze prali hanebně ševci v nějaké hospodě, nevíme, ale astronomové využili každé z těch několika málo jasných nocí, aby očima, dalekohledy a astrografy pečlivě brázdili západní obzor. Hledali zde kometu C/2011 L4 PanSTARRS, která slibovala být jasnou ozdobou večerního nebe.
ČAM 2013.02: M 45Autor: Zdeněk Bardon Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2013 obdržel snímek „M 45“, jehož autorem je Zdeněk Bardon. Jsou jedním z nejznámějších objektů noční oblohy. Jako „Kuřátka“ je znaly naše babičky i dědové, neznámé však nebyly ani Mayům, Aztékům či Siouxům. Zmínil se o nich i Homér ve své Iliadě a Odysei. Poznámku o nich najdeme i v Bibli, dokonce hned třikrát. Byly významné pro určování zemědělských cyklů a důležité byly i pro Babyloňany, kteří je využívali ve své chronologii.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.
Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2025 obdržel snímek „Slunce očima i vodíkem“, jehož autory jsou astrofotografové Michal Šrejber a Marek Tušl Zatmění Slunce již od pradávna vzbuzovalo v našich předcích mnohdy i divoké představy o tom, co se vlastně na obloze děje.
Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4
