Lidé jsou už po staletí fascinováni myšlenkou možnosti života na Marsu. V 19. století dokonce italský astronom Giovanni Schiaparelli ohlásil objev spletité sítě kanálů, které tam podle některých postavili zdejší obyvatelé snažící se přepravovat vodu z polárních čepiček do rovníkových oblastí. Moderní výzkumy však prokázaly, že se na povrchu Marsu žádná kapalná voda nenachází, a ony „kanály“ tak byly pouhou optickou iluzí vyvolanou buď prachovými proudy zformovanými při velkých prachových bouřích, nebo obrovskými údolími a planinami, které ale nebyly kvůli soudobé pozorovací technice dobře rozeznatelné. Přesto další výzkumy ukázaly, že se na povrchu rudé planety před několika miliardami let skutečně nacházely ohromné oceány vody a že se část této vody uchovala do dneška v podzemních jezerech, a tak otázka života na Marsu znovu oživla. Nové stopy navíc přinesl i rover Perseverance.
6. srpna 2012 se na Marsu odehrála jedinečná podívaná. I když jsme ji zažívali jen zprostředkovaně díky internetovému online přenosu, přesto jsme trnuli a poté nevěřícně žasli, co za šílenství si inženýři z NASA vymysleli – a hlavně – ono to fungovalo! V kráteru Gale se podařilo měkce posadit přímo na šest kol přelomovou pojízdnou laboratoř – vozítko Curiosity. Jednalo se o nejpřesnější přistání v tehdejší historii dobývání Marsu. Byl využit vznášející se jeřáb, a přestože vše bylo důkladně testováno, tak způsob, jakým to vše automaticky, bez zásahu ze Země, vyšlo, byl ohromující.
Znalosti o mezních hodnotách, jaké může mikrobiální život vydržet, jsou důležité pro zabránění kontaminace rudé planety pozemskými mikroby při přistání pozemských pilotovaných lodí či automatických kosmických sond. Je rovněž nezbytné vyvarovat se před mikroorganismy, které můžeme přinést se sebou, když budeme pátrat po životě mimo naši planetu. Jednou ze základních otázek, na které se NASA snaží odpovědět, je, jestli Mars byl vůbec někdy domovem mikrobiálního života, a zda je tam přítomný i dnes.
Nově publikovaný výzkum kvantifikoval přítomnost organického uhlíku v horninách Marsu. Vůbec poprvé vědci využili data z roveru Curiosity, aby v marťanských horninách změřili celkové množství organického uhlíku – klíčové složky v organických molekulách.
Uhlík je rozhodující pro život. Proto kdykoliv detekujeme výrazné známky přítomnosti uhlíku, například někde na Marsu, může to naznačovat biologickou aktivitu. Může větší přítomnost uhlíku v horninách Marsu signalizovat biologické procesy určitého typu? Jakýkoliv silný signál přítomnosti uhlíku je zajímavý, když pátráme po životě. Je to chemický prvek obvyklý ve všech formách života, jaké známe. Avšak existují rozdílné typy uhlíku a uhlík může být v přírodě koncentrovaný i z dalších důvodů. Neznamená totiž automaticky, že kde je uhlík, tam musí být i život.
Pojízdná vědecká laboratoř Curiosity pořídila na povrchu Marsu fotografie nádherných struktur. Zatímco zmíněný objekt vypadá jako maličký květ nebo dokonce snad jakýsi útvar organického původu, vědecký tým kolem roveru Curiosity potvrdil, že tento objekt je minerální srůst s křehkou strukturou, který byl vytvořen minerály vysráženými z vody.
Mezinárodní tým kosmických výzkumníků spolupracujících s Goddard Space Flight Center, NASA, objevil na Marsu doposud neznámé organické molekuly, a to pomocí nového experimentu na palubě roveru Curiosity. Výsledky výzkumu byly publikovány v časopise Nature Astronomy.
Pokud bychom se vrátili zpět v čase do doby před 3,5 miliardami roků, jak by asi mohla vypadat planeta Mars? Astronomové NASA využívající data z roveru Curiosity publikovali na základě jeho pozorování vizualizovanou představu, jak to asi kdysi dávno vypadalo na Marsu v oblasti přistání tohoto dlouhodobě fungujícího robota. Dno kráteru Gale připomínalo solná jezera v oblasti Altiplano v Jižní Americe.
