Snímek pořízený pomocí dalekohledu ESO/VLT a zařízení MUSE zachycuje zářící mlhovinu s mnoha mladými hvězdami nacházející se ve Velkém Magellanově oblaku – blízké sousední galaxii. Schopnosti přístroje MUSE a relativně malé množství prachu v této oblasti vědcům pomohly získat unikátní detailní záběry centra mlhoviny ve viditelném světle.
Nové snímky, které astronomové pořídili pomocí přístroje SPHERE a dalekohledu ESO/VLT, odhalují v dosud nedostižných detailech prachové disky obklopující nedaleké mladé hvězdy. Zachycují kolekci bizarních tvarů, velikostí a struktur, které jsou pravděpodobně také důsledkem efektů vyvolaných formujícími se planetami.
Astronomové využívající radioteleskop ALMA, jehož evropským partnerem je ESO, zkoumali podivný oblak plynu, který vznik v důsledku interakce dvojice hvězd. Jedna z nich zvětšila svůj objem takovým způsobem, že obklopila hvězdu druhou, která se následně začala po spirále přibližovat a přinutila svého souseda k odhození vnějších vrstev atmosféry.
Pozorování hlubokého vesmíru pomocí spektrografu MUSE a dalekohledu ESO/VLT odhalila obrovské rezervoáry atomárního vodíku obklopující vzdálené galaxie. Mimořádná citlivost přístroje MUSE umožnila přímé pozorování oblaků vodíku v mladém vesmíru vyzařujících na vlnové délce spektrální čáry Lyman-alfa – a jak se ukázalo, takto svítí téměř celá noční obloha.
Přístroj ESPRESSO poprvé zachytil světlo ze všech čtyř hlavních teleskopů systému VLT pracujících na observatoři ESO/Paranal v Chile. Kombinace světla získaného současně čtveřicí dalekohledů s primárními zrcadly o průměru 8,2 m učinila z VLT optický teleskop s největší sběrnou plochou na světě.
Pomocí dalekohledu ESO/VLT a přístroje FORS2 astronomové pozorovali oblast s aktivními procesy formování hvězd známou pod katalogovým označením NGC 2467 nebo také jako mlhovina s pirátským jménem Lebka a zkřížené hnáty (Skull and Crossbones Nebula). Snímek vznikl v rámci programu ESO Cosmic Gems, který využívá nepočetných okamžiků, kdy podmínky na observatoři Paranal nejsou dostatečně vhodné pro vědecká pozorování, ale stále umožňují pořídit působivé snímky objektů jižní oblohy. Díky programu ESO Cosmic Gems dalekohledy ESO nikdy nezahálejí.
Dalekohled ESO/VLT pořídil první záběry s využitím nového módu adaptivní optiky označovaného jako laserová tomografie a získal tak mimořádně ostré testovací snímky planety Neptun, hvězdokup i dalších objektů. Průkopnický přístroj MUSE ve spolupráci s modulem adaptivní optiky GALACSI je nyní schopen v módu s úzkým zorným polem tuto techniku využít a korigovat poruchy způsobené turbulencemi v různých výškách v atmosféře. Díky tomu může ze Země ve viditelném oboru spektra pořizovat ostřejší záběry než kosmický dalekohled HST. Kombinace mimořádné ostrosti a spektroskopických schopností přístroje MUSE astronomům přináší možnost zkoumat vlastnosti kosmických objektů v mnohem jemnějších detailech, než bylo dosud možné.
Nová detailní pozorování pomohla odhalit působivé struktury v protoplanetárních discích kolem mladých hvězd. Přístroj SPHERE, který pracuje ve spojení s dalekohledem ESO/VLT, vědcům umožnil zkoumat složité dynamické procesy v mladých planetárních systémech. U jedné ze sledovaných soustav byl dokonce pozorován vývoj doslova v reálném čase. Nedávno publikované výsledky získané trojicí vědeckých týmů dokládají mimořádné schopnosti přístroje SPHERE, který umožňuje přímo pozorovat, jakým způsobem planety formují disky, ze kterých se rodí. Odhaluje tak komplexnost prostředí, ve kterém se nové světy utvářejí.
V nejjasnější části mlhoviny RCW 34 ohřívají zářivé mladé hvězdy okolní plyn, který se rozpíná a interaguje s chladnějším materiálem. Jakmile zahřátý vodík dosáhne okrajů oblaku plynu, vytryskne do kosmického vakua podobně jako šampaňské z otevřené lahve – tento proces je skutečně označován 'tekoucí šampaňské' (champagne flow). Mladá oblast s probíhajícím vznikem hvězd nám však může nabídnout mnohem více, než jen bublinky. Zdá se, že v tomto jednom oblaku plynu došlo v minulosti k několika epizodám formování hvězd.
Astronomové využili přístroj MUSE pracující ve spojení s dalekohledem ESO/VLT v Chile a kosmický teleskop HST k provedení dosud nejpřesnějšího testu Einsteinovy obecné teorie relativity za hranicemi naší Galaxie. Blízká galaxie s označením ESO 325-G004 funguje jako silná gravitační čočka, svým působením zakřivuje paprsky přicházející ze vzdálenějších galaxií ležících v pozadí a kolem jejího středu vzniká útvar známý jako Einsteinův prsten. Porovnáním hmotnosti galaxie ESO 325-G004 se zakřivením prostoru v jejím okolí se astronomům podařilo ukázat, že se gravitace v těchto astronomických měřítcích chová tak, jak předpovídá obecná teorie relativity. Díky tomu je možné vyloučit z vědeckých úvah některé z alternativních teorií gravitace.
Mezinárodnímu týmu astronomů se podařilo objevit zářící oblaky plynu obklopující vzdálené kvasary. Jejich nezaměnitelný signál odhalili pomocí přístroje MUSE a dalekohledu ESO/VLT. Vůbec poprvé byla tato rozsáhlá hala detekována u všech kvasarů ve zkoumaném vzorku. Jejich vlastnosti jsou navíc v příkrém rozporu s dnes uznávanými teoriemi formování galaxií v mladém vesmíru.
oblak Sharpless 2-296, část mlhoviny Racek - eso1306Autor: ESO Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (006/2013): Tento nový snímek z produkce ESO zachycuje část prachoplynného oblaku, který je znám jako mlhovina Racek. Záběr odhaluje působivou směsici temných i zářících oblaků vlnících se mezi jasnými hvězdami a odstíny červené barvy na snímku modelují křídla tohoto nebeského ptáka. Záběr byl pořízen kamerou WFI (Wide Field Imager) a dalekohledem MPG/ESO s primárním zrcadlem o průměru 2,2 m, který pracuje na observatoři La Silla v Chile.
Astronomové využívající přístroj MUSE na dalekohledu ESO/VLT v Chile provedli dosud nejhlubší spektroskopickou přehlídku vybrané části oblohy. Zaměřili se na oblast známou jako Hubbleovo ultrahluboké pole (Hubble Ultra Deep Field, HUDF), ve které změřili vzdálenost a zkoumali vlastnosti pro 1 600 velmi slabých dalekých galaxií. Nalezli také 72 dosud nepozorovaných objektů – galaxií, které nebyly zaznamenány ani na originálním snímku HUDF. Na základě těchto průlomových pozorování bylo vypracováno deset vědeckých prací, které budou publikovány ve speciálním vydání odborného časopisu Astronomy & Astrophysics. Tato studnice informací astronomům poskytuje nový pohled na průběh formování hvězd v raném vesmíru a umožňuje jim zkoumat pohyby i další vlastnosti mladých galaxií – vše díky mimořádnému spektroskopickému výkonu přístroje MUSE.
Astronomové využívající dalekohled ESO/VLT a další pozemní i kosmické přístroje objevili nový exotický typ dvojhvězdy. Systém AR Scorpii tvoří bílý a červený trpaslík. Bílý trpaslík s vysokou frekvencí otáčení urychluje elektrony ve svém okolí téměř na rychlost světla. Tyto vysoce energetické částice následně generují záblesky elektromagnetického záření, které dopadá na sousední hvězdu. Celý proces způsobuje výrazná zjasnění systému v oborech od ultrafialového po rádiové záření, která se opakují s periodou 1,97 minuty. Výzkum byl prezentován 28. července 2016 ve vědeckém časopise Nature.
mlhovina racek-IC2177-eso1237 Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (037/2012): Jeden z nejnovějších snímků pořízených na observatoři La Silla (ESO) zachycuje část hvězdných jeslí označovaných jako mlhovina Racek (Seagull Nebula). Tento oblak plynu s oficiálním označením Sharpless 2-292 připomíná hlavu racka. Září tak jasně díky intenzivnímu vyzařování velmi mladé žhavé hvězdy ukryté v jeho srdci. Detailní snímek byl pořízen kamerou WFI (Wide Field Imager) umístěnou na teleskopu MPG/ESO o průměru primárního zrcadla 2,2 m.
Mezinárodnímu týmu astronomů pracujícímu s radioteleskopem ALMA a s dalšími přístroji se podařilo odhalit skutečnou povahu neobvyklého typu kosmických objektů ve vzdáleném vesmíru, které vědci označují jako Lyman-alpha Blob. Až dosud výzkumníci nechápali, co nutí tyto obří oblaky plynu tak intenzivně zářit. Pomocí ALMA se však nyní podařilo v srdci jednoho takového objektu nalézt dvojici galaxií, ve kterých překotnou rychlostí probíhá formování nových hvězd. A právě tento proces je zodpovědný za intenzivní vyzařování plynu v celém okolí. Dvě mohutné galaxie jsou navíc obklopeny celou skupinou menších. Zdá se tedy, že sledujeme ranou fázi vývoje velké galaktické kupy. Vědci předpokládají, že centrální dvojice galaxií se postupně vyvine v jednu obří eliptickou galaxii.
NGC 2736 - Tužka - eso1236Nový pohled na mlhovinu Tužka Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (036/2012): Na novém snímku pořízeném na observatoři ESO/La Silla v Chile je zachycena mlhovina NGC 2736, která je též známa pod pojmenováním Tužka. Tento neobvyklý oblak zářícího plynu je součástí mohutného prstence zbytků, které po sobě zanechala exploze supernovy před 11 000 lety. Detailní pohled byl získán pomocí kamery WFI (Wide Field Imager) a dalekohledu MPG/ESO o průměru primárního zrcadla 2,2 m.
Mezinárodnímu týmu astronomů se s pomocí dalekohledu ESO/VLT a kosmických teleskopů HST (NASA/ESA Hubble Space Telescope) a Chandra (Chandra X-ray Observatory, NASA) podařilo vyřešit záhadu podivných změn chování superhmotné černé díry, která se nachází v centru jedné vzdálené galaxie. Zdá se, že pro tuto černou díru nastaly zlé časy, nedostává se jí okolní hmoty a díky tomu její okolí zdaleka nezáří tak jasně, jako dříve.
Barnard 59 - ESO1233 - Neobvyklá temná mlhovina, jak jste ji ještě neviděli Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (033/2012): Jak napsal René Magritte na své slavné malbě - Toto není dýmka (Ceci N’est Pas Une Pipe) - a totéž platí pro náš dnešní snímek. Jedná se o záběr části rozsáhlého temného oblaku mezihvězdného prachu a plynu nazývaného mlhovina Dýmka. Objekt je též znám pod označením Barnard 59. Tento jeho nový detailní snímek byl pořízen pomocí kamery WFI (Wide Field Imager) a dalekohledu MPG/ESO o průměru objektivu 2,2 m, který pracuje na observatoři La Silla v Chile. Shodou okolností byl tento záběr zveřejněn v den 45. výročí malířova úmrtí.
Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2022 získal snímek „Carina a sopka“, jehož autorem je Lukáš Veselý Mlhovina Carina, sopečný ostrov La Palma i samotný kráter vulkánu Cumbre Vieja, to vše se vešlo vítězi dubnového kola soutěže Česká astrofotografie měsíce do jednoho fotografického příběhu. Autor snímku Lukáš Veselý původně zamýšlel pořídit portrét emisní mlhoviny Carina spolu se scenérií horských hřbetů ostrova La Palma, ozvláštněnou navíc jemnou oblačností. Ovšem po zpracování snímků se k plánovaným objektům na snímku objevila ještě drobná „třešnička na dortu“ – jeden z horkých jícnů vulkánu Cumbre Vieja. Cumbre Vieja je obrovský stratovulkán zabírající téměř třetinu ostrova La Palma, tvořený
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 28. 4. do 4. 5. 2025. Měsíc je v novu a bude dorůstat do první čtvrti, takže jej uvidíme na večerní obloze. Večer můžeme pozorovat Jupiter a Mars, ráno kromě jasné Venuše ještě slabý Saturn (bez prstence). Aktivita Slunce je střední. Sonda Lucy provedla průzkum a poslala fotografie planetky Donaldjohanson. Před 125 lety se narodil Jan Hendrik Oort, který předpověděl existenci sférického oblaku kometárních jader.
Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2025 obdržel snímek „Slunce očima i vodíkem“, jehož autory jsou astrofotografové Michal Šrejber a Marek Tušl Zatmění Slunce již od pradávna vzbuzovalo v našich předcích mnohdy i divoké představy o tom, co se vlastně na obloze děje.
