Na hraně úplné fáze zatmění Slunce se často objevují Bailyho perly. Mezerami ve vlnitém terénu podél siluety měsíčního okraje stále pronikají perly slunečního světla, jejich výskyt je zaznamenán v této časosběrné kompozici. Série snímků sleduje okraj Měsíce od začátku až do konce totality při...
Jaký je to druh zatmění? V neděli bylo v části jižní polokoule Země Měsíc při částečném zatmění zaclonil část Slunce. V některých místech ovšem došlo k vzácnému typu částečného zatmění zvaného prstencové zatmění. K tomu dochází, když je Měsíc příliš daleko od Země, než aby zakryl celé...
Při rovnodennosti 20. března se na mrazivě jasné obloze nad Longyearbyen v Norsku odehrála úžasná podívaná, úplné zatmění Slunce. Zdá se, že na tomto časosběrném kompozitu geocentrické nebeské události z postupných siluet novu během zatmění, těsně před a po tříminutové totální fázi vyrážejí...
Měsíční nov přinesl tento měsíc pro část planety Země 13. listopadu (UT) úplné zatmění Slunce. Většina dráhy úplného zatmění ležela v jižním Pacifiku, ovšem úplný stín Měsíce začal svoji cestu v severní Austrálii ve středu ráno místního času. Tyto teleskopické snímky podél jeho dráhy...
Těsně před tím, než Slunce zčerná, tak se děje něco podivného. Jak se Měsíc pohybuje až zcela překryje Slunce při úplném zatmění, jako je to, které nastane nad částí Austrálie v úterý, tak kolem okraje Měsíce proudí perly jasného slunečního světla. Tento jev se nazývá Bailyho...
Zamračená obloha nad městem Wuhan v Číně při červencovém úplném zatmění Slunce delikátní sluneční koronu zakryla. Přesto byla silueta Měsíce v závěrečné fázi úplného zatmění zvýrazněna blyštivými diamanty. Tento jev je znám jako Bailyho perly a je způsoben prouděním jasného slunečního světla...
Těsně předtím, než Slunce zhasne se děje něco podivného. Jak se Měsíc pohybuje, aby při úplném zatmění Slunce zcela zakryl, tak kolem okraje Měsíce najednou zazáří perly jasného slunečního světla. Tento jev je znám jako Bailyho perly po Francisu Bailym, který si tohoto jevu v roce 1836...
Na hraně úplné fáze zatmění Slunce se často objevují Bailyho perly. Mezerami ve vlnitém terénu podél siluety měsíčního okraje stále pronikají perly slunečního světla, jejich výskyt je zaznamenán v této časosběrné kompozici. Série snímků sleduje okraj Měsíce od začátku až do konce totality při...
Jaký je to druh zatmění? V neděli bylo v části jižní polokoule Země Měsíc při částečném zatmění zaclonil část Slunce. V některých místech ovšem došlo k vzácnému typu částečného zatmění zvaného prstencové zatmění. K tomu dochází, když je Měsíc příliš daleko od Země, než aby zakryl celé...
Při rovnodennosti 20. března se na mrazivě jasné obloze nad Longyearbyen v Norsku odehrála úžasná podívaná, úplné zatmění Slunce. Zdá se, že na tomto časosběrném kompozitu geocentrické nebeské události z postupných siluet novu během zatmění, těsně před a po tříminutové totální fázi vyrážejí...
Měsíční nov přinesl tento měsíc pro část planety Země 13. listopadu (UT) úplné zatmění Slunce. Většina dráhy úplného zatmění ležela v jižním Pacifiku, ovšem úplný stín Měsíce začal svoji cestu v severní Austrálii ve středu ráno místního času. Tyto teleskopické snímky podél jeho dráhy...
Těsně před tím, než Slunce zčerná, tak se děje něco podivného. Jak se Měsíc pohybuje až zcela překryje Slunce při úplném zatmění, jako je to, které nastane nad částí Austrálie v úterý, tak kolem okraje Měsíce proudí perly jasného slunečního světla. Tento jev se nazývá Bailyho...
Zamračená obloha nad městem Wuhan v Číně při červencovém úplném zatmění Slunce delikátní sluneční koronu zakryla. Přesto byla silueta Měsíce v závěrečné fázi úplného zatmění zvýrazněna blyštivými diamanty. Tento jev je znám jako Bailyho perly a je způsoben prouděním jasného slunečního světla...
Těsně předtím, než Slunce zhasne se děje něco podivného. Jak se Měsíc pohybuje, aby při úplném zatmění Slunce zcela zakryl, tak kolem okraje Měsíce najednou zazáří perly jasného slunečního světla. Tento jev je znám jako Bailyho perly po Francisu Bailym, který si tohoto jevu v roce 1836...
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.
Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“ 12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé
Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.
