Mrká na nás tahle hvězda? Ústředním objektem dnešní animace není jedna, ale dvě hvězdy. Tučnými čarami vyznačená XZ Andromeda je zákrytová dvojhvězda typu Algol s oběžnou dráhou, která je z pozemské perpektivy téměř zboku. Světelná křivka vpravo ukazuje, jak množství světla z tohoto systému klesá...
Nejbližší hvězdnou soustavou ke Slunci je soustava Alfa Centauri. Ze tří hvězd této soustavy je nejslabší ta nazvaná Proxima Centauri a je ve skutečnosti nejbližší hvězdou. Jasné hvězdy Alfa Centauri A a B tvoří těsnou dvojhvězdu, neboť je dělí pouze 23násobek vzdálenost Země-Slunce, která je...
Nedávný neformální průzkum ukázal, že astronomové zatím nemají dobré pomnožné podstatné jméno pro skupinu černých děr, ale potřebují je. Červené kroužky na tomto rentgenovém snímku z observatoře Chandra identifikují skupinu dvanácti černých děr, které jsou členy podvojných hvězdných...
Zhruba 2,5 miliónů světelných let vzdálená Galaxie v Andromedě, též známá jako M31, je co se velkých galaxií týká hned vedle. Na vloženém skanu jsou obrazová data s dosud nejlepším vysokoenergetickým rentgenovým pohledem z družicového dalekohledu NASA NuSTAR (Nuclear Spectrosopic Telescope...
Co se to děje v centru aktivní galaxie 3C 75? Ty dva jasné zdroje ve středu tohoto kompozitního rentgenově (modrá)/radiového (růžová) snímku jsou vzájemně obíhající superhmotné černé díry, které pohánějí rádiové záření 3C 75. Superhmotné černé díry od sebe dělí 25 000 světelných let, proudí...
Jak mohou dvě hvězdy vytvořit takovou podivnou a spletitou strukturu? Většina hvězd je součástí vícenásobných hvězdných soustav. Některé hvězdy jsou členy těsných podvojných soustav, kde materiál z jedné hvězdy víří kolem druhé hvězdy v akrečním disku. Ovšem jenom hrstka hvězd je...
Jak mohou dvě hvězdy vytvořit tak podivuhodnou a spletitou strukturu? Většina hvězd patří do vícenásobných hvězdných soustav. Některé hvězdy jsou členy těsných binárních soustav, kde materiál z jedné hvězdy víří kolem druhé v akrečním disku. Jenom hrstka hvězd ovšem patří ke členům...
Je jasné, která hvězda je větší v této binární soustavě. Tato malířova vize dvojhvězdy Phi Persei, vzdálené 720 světelných let, vytvořená na základě nedávných výsledků, nám ukazuje jasnou, rychle se točící hmotnou hvězdu obklopenou diskem plynu. Malá doprovodná hvězda obíhá 160 miliónů kilometrů...
Mrká na nás tahle hvězda? Ústředním objektem dnešní animace není jedna, ale dvě hvězdy. Tučnými čarami vyznačená XZ Andromeda je zákrytová dvojhvězda typu Algol s oběžnou dráhou, která je z pozemské perpektivy téměř zboku. Světelná křivka vpravo ukazuje, jak množství světla z tohoto systému klesá...
Nejbližší hvězdnou soustavou ke Slunci je soustava Alfa Centauri. Ze tří hvězd této soustavy je nejslabší ta nazvaná Proxima Centauri a je ve skutečnosti nejbližší hvězdou. Jasné hvězdy Alfa Centauri A a B tvoří těsnou dvojhvězdu, neboť je dělí pouze 23násobek vzdálenost Země-Slunce, která je...
Nedávný neformální průzkum ukázal, že astronomové zatím nemají dobré pomnožné podstatné jméno pro skupinu černých děr, ale potřebují je. Červené kroužky na tomto rentgenovém snímku z observatoře Chandra identifikují skupinu dvanácti černých děr, které jsou členy podvojných hvězdných...
Zhruba 2,5 miliónů světelných let vzdálená Galaxie v Andromedě, též známá jako M31, je co se velkých galaxií týká hned vedle. Na vloženém skanu jsou obrazová data s dosud nejlepším vysokoenergetickým rentgenovým pohledem z družicového dalekohledu NASA NuSTAR (Nuclear Spectrosopic Telescope...
Co se to děje v centru aktivní galaxie 3C 75? Ty dva jasné zdroje ve středu tohoto kompozitního rentgenově (modrá)/radiového (růžová) snímku jsou vzájemně obíhající superhmotné černé díry, které pohánějí rádiové záření 3C 75. Superhmotné černé díry od sebe dělí 25 000 světelných let, proudí...
Jak mohou dvě hvězdy vytvořit takovou podivnou a spletitou strukturu? Většina hvězd je součástí vícenásobných hvězdných soustav. Některé hvězdy jsou členy těsných podvojných soustav, kde materiál z jedné hvězdy víří kolem druhé hvězdy v akrečním disku. Ovšem jenom hrstka hvězd je...
Jak mohou dvě hvězdy vytvořit tak podivuhodnou a spletitou strukturu? Většina hvězd patří do vícenásobných hvězdných soustav. Některé hvězdy jsou členy těsných binárních soustav, kde materiál z jedné hvězdy víří kolem druhé v akrečním disku. Jenom hrstka hvězd ovšem patří ke členům...
Je jasné, která hvězda je větší v této binární soustavě. Tato malířova vize dvojhvězdy Phi Persei, vzdálené 720 světelných let, vytvořená na základě nedávných výsledků, nám ukazuje jasnou, rychle se točící hmotnou hvězdu obklopenou diskem plynu. Malá doprovodná hvězda obíhá 160 miliónů kilometrů...
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.
Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“ 12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé
Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.
