Tento krásný kout oblohy vykreslily tahy štětce mezihvězdného prachu a zářícího plynu přes rovinu naší Galaxie Mléčné dráhy u severního konce Velké trhliny a souhvězdí Labuti (Cygnus). Rozsáhlá, přes desetiletí tvořená mozaika se 400 hodinami obrazových dat na obloze zabírá impozantních 28 x 18...
Tento krásný kout nebe namaloval štětec mezihvězdného prachu a zářícího vodíku přes rovinu naší Galaxie Mléčné dráhy u severního konce Velké trhliny a souhvězdí Labutě (Cygnus). Širokoúhlá mozaika má na obloze impozantní rozpětí 24 stupňů a skládá se z obrazových dat pořízených třemi...
Emisní hřeben ve tvaru W na tomto živém kousku oblohy je znám jako Stěna v Labuti. Kosmický hřeben o velikosti asi 20 světelných let je součástí větší emisní mlhoviny se zřetelnými obrysy, populárně zvané mlhovina Severní Amerika. Mozaika ze dvou snímků, která vznikla za pomoci úzkopásmových...
Výrazný emisní hřeben, který je vidět na tomto svěžím zákoutí, je znám jako Stěna v Labuti. Je součástí větší emisní mlhoviny podle dobře známého tvaru zvaného mlhovina Severní Amerika a podél obrysu hřebenu, který naznačuje západní pobřeží Mexika, měří asi 10 světelných let. Obrázek vznikl...
Vznešenou mozaikou, která ve vysoko letícím souhvězdí Labutě (Cygnus) pokrývá pole 12x12 stupňů, plynou kosmická mračna z plynu a prachu. Obraz je kombinací široko a úzkopásmových obrazových dat v Hubblově paletě a záchytným bodem na něm je hvězda Deneb, jasný horký nadobr pod středem u...
Ve středu nahoře v tomto nádherném kousku nebe se nachází jasný a horký nadobr Deneb. Celkem 20 políček mozaiky zabírá v severní části Labutě (Cygnus) úctyhodných 12 stupňů. Souhvězdí je podél roviny naší Galaxie Mléčné dráhy přeplněno hvězdami a zářivými mračny plynu, ale také hostí tmavou...
Tento krásný kout oblohy vykreslily tahy štětce mezihvězdného prachu a zářícího plynu přes rovinu naší Galaxie Mléčné dráhy u severního konce Velké trhliny a souhvězdí Labuti (Cygnus). Rozsáhlá, přes desetiletí tvořená mozaika se 400 hodinami obrazových dat na obloze zabírá impozantních 28 x 18...
Tento krásný kout nebe namaloval štětec mezihvězdného prachu a zářícího vodíku přes rovinu naší Galaxie Mléčné dráhy u severního konce Velké trhliny a souhvězdí Labutě (Cygnus). Širokoúhlá mozaika má na obloze impozantní rozpětí 24 stupňů a skládá se z obrazových dat pořízených třemi...
Emisní hřeben ve tvaru W na tomto živém kousku oblohy je znám jako Stěna v Labuti. Kosmický hřeben o velikosti asi 20 světelných let je součástí větší emisní mlhoviny se zřetelnými obrysy, populárně zvané mlhovina Severní Amerika. Mozaika ze dvou snímků, která vznikla za pomoci úzkopásmových...
Výrazný emisní hřeben, který je vidět na tomto svěžím zákoutí, je znám jako Stěna v Labuti. Je součástí větší emisní mlhoviny podle dobře známého tvaru zvaného mlhovina Severní Amerika a podél obrysu hřebenu, který naznačuje západní pobřeží Mexika, měří asi 10 světelných let. Obrázek vznikl...
Vznešenou mozaikou, která ve vysoko letícím souhvězdí Labutě (Cygnus) pokrývá pole 12x12 stupňů, plynou kosmická mračna z plynu a prachu. Obraz je kombinací široko a úzkopásmových obrazových dat v Hubblově paletě a záchytným bodem na něm je hvězda Deneb, jasný horký nadobr pod středem u...
Ve středu nahoře v tomto nádherném kousku nebe se nachází jasný a horký nadobr Deneb. Celkem 20 políček mozaiky zabírá v severní části Labutě (Cygnus) úctyhodných 12 stupňů. Souhvězdí je podél roviny naší Galaxie Mléčné dráhy přeplněno hvězdami a zářivými mračny plynu, ale také hostí tmavou...
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.
Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“ 12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé
Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.
