Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  25. červenec 2019

Astronomický snímek dne (APOD) - 25. červenec 2019

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Nebe v Labuti

Uznání a copyright: Alistair Symon

Tento krásný kout nebe namaloval štětec mezihvězdného prachu a zářícího vodíku přes rovinu naší Galaxie Mléčné dráhy u severního konce Velké trhliny a souhvězdí Labutě (Cygnus). Širokoúhlá mozaika má na obloze impozantní rozpětí 24 stupňů a skládá se z obrazových dat pořízených třemi dalekohledy za asi 90 hodin času. Alfa hvězdou Labuti je jasný, horký veleobr Deneb ve středu nahoře. Souhvězdí Labutě je napěchováno hvězdami a oblaky zářícího plynu, neprůhlednou mlhovinou Severný uhelný pytel, která sahá od Denebu ke středu tohoto pohledu. Vlevo od Denebu jsou červené hvězdotvorné oblasti mlhovin Severní Amerika (NGC 7000) Pelikán (IC 5070). Vlevo dole od středu vystupuje Závojová mlhovina. Závojová mlhovina je zbytek po supernově vzdálený 1400 světelných let, ale na této scéně se dá identifikovat i mnoho dalších mlhovin a hvězdokup. Deneb samotný je znám pozorovatelům na severní polokouli svým umístěním ve dvou asterismech, jednak vyznačuje horní část Severního kříže a jeden z vrcholů Letního trojúhelníku.

Seznam odkazů v popisu

  1. APOD: 2005-12-23 Vodík a prach v Růžicové mlhovině
  2. NASA: How Many Stars in the Milky Way?
  3. APOD: 2016-11-10 Velká trhlina u středu Mléčné dráhy
  4. Wikipedia: Cygnus (constellation)
  5. Illinois.edu: DENEB (Alpha Cygni)
  6. APOD: 2017-12-01 Severní Amerika a Pelikán
  7. APOD: 2012-11-26 Řásně Závojové mlhoviny
  8. APOD: 2017-03-22 Obloha ve středu Labutě
  9. Wikipedia: Asterism_(astronomy)
  10. APOD: 2003-10-23 Mlhoviny v Labuti
  11. APOD: 2015-06-27 Hvězdy Letního trojúhelníku

Štítky: Ngc7000, Deneb, Cygnus, Sadr, Závojová mlhovina


39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »