Příznivci naší milé planety možná poznávají obrysy těchto kosmických mračen. Jasnou emisní oblast vlevo ohraničují tmavé neprůhledné pásy prachu, které zdá se, sledují tvar kontinentu, takže této emisní oblasti katalogizované jako NGC 7000 propůjčují populární název mlhovina Severní Amerika. Vpravo,...
Příznivci naší milé planety jistě rozeznávají obrysy těchto kosmických mračen. Jasnou emisní oblast vlevo ve tvaru kontinentu katalogizovanou jako NGC 7000 obkreslují tmavé neprůhledné pásy prachu a propůjčují jí populární název mlhovina Severní Amerika. Vpravo se těsně u východního pobřeží mlhoviny...
Tento krásný kout oblohy vykreslily tahy štětce mezihvězdného prachu a zářícího plynu přes rovinu naší Galaxie Mléčné dráhy u severního konce Velké trhliny a souhvězdí Labuti (Cygnus). Rozsáhlá, přes desetiletí tvořená mozaika se 400 hodinami obrazových dat na obloze zabírá impozantních 28 x 18...
Světlo Měsíce téměř v první čtvrti 21. ledna ozařovalo popředí noční scenerie se zasněženými horami. Tato výrazná dvojice horských štítů severně od Vancouveru v Britské Kolumbii v Kanadě v Severní Americe na planetě Zemi je známa jako Lvi (The Lions). Nad dvojicí štítů, vlevo od alfa hvězdy...
Tento krásný kout nebe namaloval štětec mezihvězdného prachu a zářícího vodíku přes rovinu naší Galaxie Mléčné dráhy u severního konce Velké trhliny a souhvězdí Labutě (Cygnus). Širokoúhlá mozaika má na obloze impozantní rozpětí 24 stupňů a skládá se z obrazových dat pořízených třemi...
Přátelé naší milé planety možná rozpoznají obrysy těchto kosmických mračen. Jasnou emisi vlevo ohraničují tmavé, neprůhledné pásy prachu a jak se zdá, tak tvoří tvar kontinentu a tak této emisní oblasti katalogizované jako NGC 7000 dávají její populární název mlhovina Severní Amerika. Kousek...
Emisní hřeben ve tvaru W na tomto živém kousku oblohy je znám jako Stěna v Labuti. Kosmický hřeben o velikosti asi 20 světelných let je součástí větší emisní mlhoviny se zřetelnými obrysy, populárně zvané mlhovina Severní Amerika. Mozaika ze dvou snímků, která vznikla za pomoci úzkopásmových...
Výrazný emisní hřeben, který je vidět na tomto svěžím zákoutí, je znám jako Stěna v Labuti. Je součástí větší emisní mlhoviny podle dobře známého tvaru zvaného mlhovina Severní Amerika a podél obrysu hřebenu, který naznačuje západní pobřeží Mexika, měří asi 10 světelných let. Obrázek vznikl...
Vznešenou mozaikou, která ve vysoko letícím souhvězdí Labutě (Cygnus) pokrývá pole 12x12 stupňů, plynou kosmická mračna z plynu a prachu. Obraz je kombinací široko a úzkopásmových obrazových dat v Hubblově paletě a záchytným bodem na něm je hvězda Deneb, jasný horký nadobr pod středem u...
Dobře známé tvary zde jsou na ne tak dobře známých místech. Vlevo je emisní mlhovina katalogizovaná jako NGC 7000, která je slavná částečně proto, že připomíná kontinent Severní Ameriku. Emisní oblast napravo od mlhoviny Severní Amerika je IC 5070, pro své vnější obrysy zvaná jako mlhovina...
Ve středu nahoře v tomto nádherném kousku nebe se nachází jasný a horký nadobr Deneb. Celkem 20 políček mozaiky zabírá v severní části Labutě (Cygnus) úctyhodných 12 stupňů. Souhvězdí je podél roviny naší Galaxie Mléčné dráhy přeplněno hvězdami a zářivými mračny plynu, ale také hostí tmavou...
Mlhovina Pelikán se nachází asi 2000 světelných let daleko ve vysoko vystupujícím souhvězdí Labutě (Cygnus). Kosmický pelikán, též známý jako IC 5070, se příhodně nachází hned u "východního pobřeží" mlhoviny Severní Amerika (NGC 7000), což je další překvapivě známě vyhlížející emisní...
Příznivci naší milé planety možná poznávají obrysy těchto kosmických mračen. Jasnou emisní oblast vlevo ohraničují tmavé neprůhledné pásy prachu, které zdá se, sledují tvar kontinentu, takže této emisní oblasti katalogizované jako NGC 7000 propůjčují populární název mlhovina Severní Amerika. Vpravo,...
Příznivci naší milé planety jistě rozeznávají obrysy těchto kosmických mračen. Jasnou emisní oblast vlevo ve tvaru kontinentu katalogizovanou jako NGC 7000 obkreslují tmavé neprůhledné pásy prachu a propůjčují jí populární název mlhovina Severní Amerika. Vpravo se těsně u východního pobřeží mlhoviny...
Tento krásný kout oblohy vykreslily tahy štětce mezihvězdného prachu a zářícího plynu přes rovinu naší Galaxie Mléčné dráhy u severního konce Velké trhliny a souhvězdí Labuti (Cygnus). Rozsáhlá, přes desetiletí tvořená mozaika se 400 hodinami obrazových dat na obloze zabírá impozantních 28 x 18...
Světlo Měsíce téměř v první čtvrti 21. ledna ozařovalo popředí noční scenerie se zasněženými horami. Tato výrazná dvojice horských štítů severně od Vancouveru v Britské Kolumbii v Kanadě v Severní Americe na planetě Zemi je známa jako Lvi (The Lions). Nad dvojicí štítů, vlevo od alfa hvězdy...
Tento krásný kout nebe namaloval štětec mezihvězdného prachu a zářícího vodíku přes rovinu naší Galaxie Mléčné dráhy u severního konce Velké trhliny a souhvězdí Labutě (Cygnus). Širokoúhlá mozaika má na obloze impozantní rozpětí 24 stupňů a skládá se z obrazových dat pořízených třemi...
Přátelé naší milé planety možná rozpoznají obrysy těchto kosmických mračen. Jasnou emisi vlevo ohraničují tmavé, neprůhledné pásy prachu a jak se zdá, tak tvoří tvar kontinentu a tak této emisní oblasti katalogizované jako NGC 7000 dávají její populární název mlhovina Severní Amerika. Kousek...
Emisní hřeben ve tvaru W na tomto živém kousku oblohy je znám jako Stěna v Labuti. Kosmický hřeben o velikosti asi 20 světelných let je součástí větší emisní mlhoviny se zřetelnými obrysy, populárně zvané mlhovina Severní Amerika. Mozaika ze dvou snímků, která vznikla za pomoci úzkopásmových...
Výrazný emisní hřeben, který je vidět na tomto svěžím zákoutí, je znám jako Stěna v Labuti. Je součástí větší emisní mlhoviny podle dobře známého tvaru zvaného mlhovina Severní Amerika a podél obrysu hřebenu, který naznačuje západní pobřeží Mexika, měří asi 10 světelných let. Obrázek vznikl...
Vznešenou mozaikou, která ve vysoko letícím souhvězdí Labutě (Cygnus) pokrývá pole 12x12 stupňů, plynou kosmická mračna z plynu a prachu. Obraz je kombinací široko a úzkopásmových obrazových dat v Hubblově paletě a záchytným bodem na něm je hvězda Deneb, jasný horký nadobr pod středem u...
Dobře známé tvary zde jsou na ne tak dobře známých místech. Vlevo je emisní mlhovina katalogizovaná jako NGC 7000, která je slavná částečně proto, že připomíná kontinent Severní Ameriku. Emisní oblast napravo od mlhoviny Severní Amerika je IC 5070, pro své vnější obrysy zvaná jako mlhovina...
Ve středu nahoře v tomto nádherném kousku nebe se nachází jasný a horký nadobr Deneb. Celkem 20 políček mozaiky zabírá v severní části Labutě (Cygnus) úctyhodných 12 stupňů. Souhvězdí je podél roviny naší Galaxie Mléčné dráhy přeplněno hvězdami a zářivými mračny plynu, ale také hostí tmavou...
Mlhovina Pelikán se nachází asi 2000 světelných let daleko ve vysoko vystupujícím souhvězdí Labutě (Cygnus). Kosmický pelikán, též známý jako IC 5070, se příhodně nachází hned u "východního pobřeží" mlhoviny Severní Amerika (NGC 7000), což je další překvapivě známě vyhlížející emisní...
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.
Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento
V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4
