Prachové sloupy jsou jako mezihvězdné hory. Přežívají, protože jsou hustší než jejich okolí, ale nepřátelské prostředí je pomalu eroduje. Na snímku z Hubblova kosmického dalekohledu je konec obrovského plynného a prachového pilíře v mlhovině Trifid (M20), přerušený menším pilířem směřujícím...
Uvnitř hlavy této mezihvězdné příšery je hvězda, která ji pomalu ničí. Obrovská příšera, ve skutečnosti neživá řada sloupců plynu a prachu, měří na délku světelné roky. Hvězda samotná na čele není přes neprůhledný mezihvězdný prach vidět, ale zato vyvrhuje zčásti protilehlé svazky energetických...
Prachové skulptury Orlí mlhoviny se vypařují. Jak mocné světlo hvězd tyto kosmické hory vyběluje, tak pozůstalé sošné pilíře mohou připomínat imaginární mýtické bytosti. Zde je vidět jeden z několika pozoruhodných prachových pilířů v Orlí mlhovině, který by se dal popsat jako obří...
Některým lidem to může připadat jako úl plný zlých včel. Ve skutečnosti se jedná o snímek dva světelné roky dlouhého kosmického prachového pilíře z Hubbla a uvnitř je mladá hvězda, ze které vyvěrají silné výtrysky, označená jako Herbig-Harův objekt 666. Celá tato struktura se...
Mlhovina Sloní chobot se vine komplexem emisní mlhoviny a mladé hvězdokupy IC 1396 ve vysoko stoupajícím souhvězdí Kefeus podobně, jako ilustrace galaktického Příběhu jen tak. Kosmický sloní chobot je samozřejmě více než 20 světelných let dlouhý. Tento kompozit vznikl za...
Tento kosmický pilíř plynu a prachu je široký skoro dva světelné roky. Útvar se nachází v jedné z největších hvězdotvorných oblastí naší galaxie v mlhovině Carina (Lodní záď), která září na jižní obloze ve vzdálenosti asi 7500 světelných let. Spletité obrysy pilířů opracovaly větry a záření...
V obrovském prachovém pilíři zvaném Kuželová mlhovina vznikají hvězdy. Ve hvězdných porodnicích, kde do zárodečných mračen prachu a plynu praží energetické větry nově zrozených hvězd, jsou četné kužely, pilíře a vznešené proudnicové útvary. Kuželová mlhovina je takovým dobře známým...
Prachové skulptury v Orlí mlhovině se vypařují. Jak silné světlo hvězd ukrajuje z těchto chladných kosmických hor, tak si můžeme představit pozůstávající sošné pilíře jako mýtická stvoření. Nahoře je zobrazen jeden z několika výrazných prachových pilířů v Orlí mlhovině, který by se...
V hlavě tohoto mezihvězdného monstra je hvězda, která ho pomalu ničí. To monstrum je ve skutečnosti neživý pilíř plynu a prachu s délkou přes světelný rok. Hvězda samotná není přes neprůhledný prach vidět, ale dává o sobě vědět svazky energetických částic. Podobné bitvy se vedou přes...
Prachové skulptury Orlí mlhoviny se vypařují. Silné světlo hvězd pomalu ukrajuje z těchto studených kosmických hor a pozůstávající sošné pilíře si můžeme představit jako mýtická zvířata. Na snímku nahoře je jeden z několika významných prachových pilířů v Orlí mlhovině, který lze...
V hlavě tohoto mezihvězdného strašidla je hvězda, která ho pomalu ničí. Toto strašidlo vpravo je ve skutečnosti neživý pilíř plynu a prachu, který na délku měří přes světelný rok. Hvězda samotná není přes neprůhledný prach viditelná, ale dochází u ní k vzplanutím, která uvolňují proudy...
Prachové sloupy jsou jako mezihvězdné hory. Přežívají, protože jsou hustší než jejich okolí, ale nepřátelské prostředí je pomalu eroduje. Na snímku z Hubblova kosmického dalekohledu je konec obrovského plynného a prachového pilíře v mlhovině Trifid (M20), přerušený menším pilířem směřujícím...
Uvnitř hlavy této mezihvězdné příšery je hvězda, která ji pomalu ničí. Obrovská příšera, ve skutečnosti neživá řada sloupců plynu a prachu, měří na délku světelné roky. Hvězda samotná na čele není přes neprůhledný mezihvězdný prach vidět, ale zato vyvrhuje zčásti protilehlé svazky energetických...
Prachové skulptury Orlí mlhoviny se vypařují. Jak mocné světlo hvězd tyto kosmické hory vyběluje, tak pozůstalé sošné pilíře mohou připomínat imaginární mýtické bytosti. Zde je vidět jeden z několika pozoruhodných prachových pilířů v Orlí mlhovině, který by se dal popsat jako obří...
Některým lidem to může připadat jako úl plný zlých včel. Ve skutečnosti se jedná o snímek dva světelné roky dlouhého kosmického prachového pilíře z Hubbla a uvnitř je mladá hvězda, ze které vyvěrají silné výtrysky, označená jako Herbig-Harův objekt 666. Celá tato struktura se...
Mlhovina Sloní chobot se vine komplexem emisní mlhoviny a mladé hvězdokupy IC 1396 ve vysoko stoupajícím souhvězdí Kefeus podobně, jako ilustrace galaktického Příběhu jen tak. Kosmický sloní chobot je samozřejmě více než 20 světelných let dlouhý. Tento kompozit vznikl za...
Tento kosmický pilíř plynu a prachu je široký skoro dva světelné roky. Útvar se nachází v jedné z největších hvězdotvorných oblastí naší galaxie v mlhovině Carina (Lodní záď), která září na jižní obloze ve vzdálenosti asi 7500 světelných let. Spletité obrysy pilířů opracovaly větry a záření...
V obrovském prachovém pilíři zvaném Kuželová mlhovina vznikají hvězdy. Ve hvězdných porodnicích, kde do zárodečných mračen prachu a plynu praží energetické větry nově zrozených hvězd, jsou četné kužely, pilíře a vznešené proudnicové útvary. Kuželová mlhovina je takovým dobře známým...
Prachové skulptury v Orlí mlhovině se vypařují. Jak silné světlo hvězd ukrajuje z těchto chladných kosmických hor, tak si můžeme představit pozůstávající sošné pilíře jako mýtická stvoření. Nahoře je zobrazen jeden z několika výrazných prachových pilířů v Orlí mlhovině, který by se...
V hlavě tohoto mezihvězdného monstra je hvězda, která ho pomalu ničí. To monstrum je ve skutečnosti neživý pilíř plynu a prachu s délkou přes světelný rok. Hvězda samotná není přes neprůhledný prach vidět, ale dává o sobě vědět svazky energetických částic. Podobné bitvy se vedou přes...
Prachové skulptury Orlí mlhoviny se vypařují. Silné světlo hvězd pomalu ukrajuje z těchto studených kosmických hor a pozůstávající sošné pilíře si můžeme představit jako mýtická zvířata. Na snímku nahoře je jeden z několika významných prachových pilířů v Orlí mlhovině, který lze...
V hlavě tohoto mezihvězdného strašidla je hvězda, která ho pomalu ničí. Toto strašidlo vpravo je ve skutečnosti neživý pilíř plynu a prachu, který na délku měří přes světelný rok. Hvězda samotná není přes neprůhledný prach viditelná, ale dochází u ní k vzplanutím, která uvolňují proudy...
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 6. do 7. 6. 2026. Měsíc po úplňku mění fázi k poslední čtvrti. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a nyní se velmi nápadně blíží trochu slabšímu Jupiteru. Hodně blízko budou už v neděli 7. 6. Nízko už je večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Možná se objeví první noční svítící oblaka (NLC). V kosmonautice nejvíce, byť negativně, zaujala exploze rakety New Glenn během příprav k misi NG-4. Před 60 lety pokračoval intenzivně program Gemini a před 15 lety dolétal raketoplán Endeavour.
Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch
NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4
